Románek jak z románu (aneb jak jsem se zas nechala unést)

Vstoupil do mého života, prožili jsme šest dní jak z filmu a po slzách z rozloučení je zase nenávratně pryč. Tohle je příběh o tom, jak mi těsně před Vánoci jeden Francouz ukázal, že láska je všude kolem, a se kterým jsem se zas naučila něco o životě.

20171217_124833-01

Poslední týdny roku 2017 jsem už vyloženě doklepávala. Byla jsem unavená, spousta věcí se nedařila a já měla z ohlížení se za uplynulými měsíci mizernou náladu. Přitom se nedělo nic fatálního. „Chtělo by to lehkost! Lehkost do tohohle mýho žití…“ řekla jsem si a snad abych tomu pomohla, napsala jsem si to na ruku, jako připomenutí, že cestou z práce máte koupit rohlíky. A pak! Všechno pokračovalo stále stejným směrem. Když mi páteční večer zrušily na poslední chvíli obě kamarádky, tak jsem ze spontánního popudu souhlasila s tím, že půjdu na večeři s chlapíkem, který projíždí Evropou. Úplná náhoda, že jsme k sobě přišli. Ale asi to tak mělo být. Od první minuty, díky tomu, že mě holky vypekly, jsem s tímhle mužem prožívala lásku jak z filmu.

Už jsem slyšela o zvláštních setkáních, kdy oba měli po několika hodinách pocit jako by se znali roky. Ale nikdy jsem si nemyslela, že by se to opravdu mohlo stát i mně. Stalo, ještě rychleji. Po pěti minutách s Vincentem jsem si připadala jako se starým kamarádem, se kterým jsme se sice dlouho neviděli, ale pořád k sobě máme blízko. Po hodině jsem se cítila jako na pátém rande. A po třech hodinách jako kdybychom byli v půlročním vztahu.

Setkala jsem s člověkem, který najednou v mém běžném životě působil jako zjevení. Poslední roky cestuje za moudrostí po celém světě. Meditoval v ašramu, žil s šamanem v pralese, setkal se s Tollem a jeho mysl je teď tak otevřená, že mluvit s ním o čemkoli je nesmírně obohacující. To, že je Vincent ta nejsvobodnější duše, jakou jsem potkala (a to jsem jich poznala hodně) tomu pomohlo určitě hodně. I to, že jsem byla v rozpoložení, kdy jsem nechala všechno plynout a nesnažila jsem se to chápat, kontrolovat nebo ovlivňovat. Nicméně stejně se nemůžu ubránit pocitu, že je mezi námi ještě něco víc. Někdo tomu říká, že už se znáte z minulých životů, nebo věří, že jste spřízněné duše. Nevím a je to asi jedno. Zkrátka úlet a bizarní románek se může stát i mně, a v tom případě klidně i vám, ať už tomu věříte nebo ne.

Druhý den, co jsme se poznali, si mě ten dlouhán vedl hrdě městem, nadšený ze mně, z nás, z toho, jak je v Brně před Vánoci krásně, prostě úplně ze všeho, a já jsem ho pokradmu pozorovala. Část ve mně jako by tomu nechtěla věřit, ale zbytku to připadalo naprosto kouzelné. Byl jako dítě, které se raduje z každého okamžiku. Užil si dort v kavárně, rozplýval se nad slanečky v hospodě a na vánočním trhu mě dotáhl ke zvonu, abychom na něj zazvonili. A já jsem s každou tou drobností čím dál tím víc pookřála. Protože i když si dort vychutnávám s tichým předením a kolem zvonu štěstí procházím s úsměvem, nikdy jsem nepřekonala stud a nešla na něj zazvonit. Najednou se mi plnilo skoro všechno, co jsem si s nějakým mužem přála prožít. Posedávali jsme v kavárnách, on se choval pařížsky lehce arogantně a kávu jsme prokládali filosofií a tu zas polibky.

Všechno to bylo tak intenzivní a kondenzované, že na to s odstupem hledím jako na zjevení. I přes můj bezpečnostní odstup se ke mně přibližoval nevinnými krůčky, až mi byl tak blízko, že jsem si nedovedla představit, že zase odjede. To, že tomu sám nemohl věřit. Že na mě koukal obdivně a hrdě a nechápal, že se kolem mě netočí deset chlapů, když přeci v Paříži bych teď měla borce na každém prstu (haha, to určitě!). To, že jsem v jeho objetí cítila přístav nekonečného bezpečí. Nebo to, že nejenže viděl, ale hlavně ocenil to, čeho si já sama na sobě vážím nejvíc, a trpím tím, že jiní muži to nevnímají… To všechno vytvářelo omamnou kombinaci, které jsem se nakonec úplně a sladce oddala.

Kdybyste nás viděli třetí den ráno v kavárně na snídani, mysleli byste si nejspíš, že jsme byli půlrok odloučení a teď se za mnou z Francie konečně vrátil. Seděla jsem tam a vlastně tomu nemohla věřit. Jedna kamarádka mi říkala, že stačí pár momentů a můj život úplně změní směr. Copak se to právě dělo? A bylo to „to“ ono?

Myslím, že bylo. A nic na tom nemění to, že potom, co Vincent odjel, už ve vztahu nepokračujeme a dost možná se už vůbec neuvidíme. Nakonec mi to celé zlomilo srdce. Komplikace, odloučení, vzdalování. Dostalo mě to. Jak to rychle přišlo, tak to zase skončilo. Nějakou dobu mě to trápilo, ale nakonec mě ta zkušenost přiměla smířit se s tím, že ne všechno v životě se děje podle našich představ. Že se může stát něco krásného a výjimečného, ale že to neznamená, že to bude trvat věčně. Zkouším to ale přijmout s pokorou. S trpělivostí, že vůbec netuším, kam tyhle dny anebo týdny směřují. Že jsem příliš nevědomá, mladá, malá v porovnání s během života anebo možná prostě jen člověk. Vincent možná měl přijít do mého života, aby mi ukázal, že mě nějaký muž může naprosto zbožňovat. Že i když to otcové často neumí vyjadřovat tím správným způsobem, tak většinou svoje děti milují. Že v mém duchovním putování je ještě tolik toho, co musím urazit. Že nepříjemné události v životě je prostě potřeba postupně přijmout. Že si to skoro neuvědomuju, ale kolem mě je spousta lásky (v úsměvech lidí, v poctivě uvařeném jídle, v obchůdcích a kavárnách, do kterých jejich majitelé dali své srdce…). A že i když to vůbec nečekám, může se během několika minut stát malý zázrak.

P.S.: Taky jste prožili nějaký podobně bláznivý románek?

3 Comments

  1. Markéta Kolářová

    Anet, moc Vam zavidim, jak se umite snadno zamilovat 🙂 to ja od posledniho rozchodu..a uz je to rok a pul… jsem to jeste nezazila. A tak nejak prestavam verit, ze to jeste nekdy prijde.. neumim si uz z chlapu, tak jako driv, sednout na zadek. Na kazdym mi neco vadi… nemate tip, jak to zlomit ? 🙂 mejte se hezky, Market

  2. Ada Verlander

    Anetko!

    Jsi pro mě takový čerstvý závan vzduchu, kousek ukradnuté duhy, ořezané pastelky a voňavý croissant za výlohou obchůdku kdesi na zapomenutém, kouzelném předměstí. Jseš mi za to neskutečně sympatická.

    Ada

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *