Co mi pomáhá na cestě dobré kondice

Je začátek roku a předsevzetí spousty lidí kolem mě (tak jako každý rok) je zhubnout a dostat se do kondice. Každoročně jsem si to přála i já a pokaždé jsem pak nezvládla ho naplnit a trochu mi to bylo líto. Letos si předsevzetí dávat v tomhle ohledu nemusím, vypadám totiž líp než za posledních několik let. Moje postava má spoustu nedostatků, ve fitness ani zdaleka neuzvednu váhu, jakou bych chtěla, a pořád se ještě snadno zadýchám. Ale na rozdíl od let minulých si teď svého těla vážím. V tomhle článku se s vámi chci podělit o to, co mně osobně pomáhá pokračovat na téhle cestě.

IMG_20180105_131606_539

Zaměřit pozornost na sebe

Na světě jsou nádherní lidé. Někdy z někoho takového nemůžu na ulici spustit oči, občas se na fotku dokonalého těla dívám několik minut. Většinou mě to prostě těší po vizuální stránce, ale občas, a to znáte určitě taky, si povzdychnu, že tohle bych chtěla taky, někdy se vloudí i závist. Jenže my lidi obvykle nezávidíme jen to, co bychom s trochou (ok, tak hodně) úsilí mohli získat také, ale i to, čeho není v našich možnostech nikdy docílit. Ztrácíme tak strašně moc energie. Pouhý pohled na někoho úspěšného v perfektní kondici nám může sebrat chuť pracovat na sobě, odvádí nás to od nás samých. Když mi kamarádka říkala, že obdivuje, jak jsem zhubla a že mám vůli chodit po večerech cvičit, došlo mi, že teď už vím, co všechno může být za krásnými fotkami dokonalých těl. U mě osobně to byl nekonečný smutek, nejistota, jestli po tom, co mě milovaný muž odmítl a záhy po něm i jeden další, mě bude ještě někdo jiný milovat, spousta osamělých večerů, kdy fitness byla jediná alternativa k tomu nesedět zoufalá doma. Za fotkami, které obdivujeme, je většinou i stránka, kterou bychom sami zažít nechtěli. Nekontrolovaná ztráta váhy při vážné nemoci, nedostatek sebevědomí, který člověka nutí pořád makat víc a víc a neposkytne nikdy úlevu, každodenní dřina a sebeobětování, kterému byste nejspíš tolik času a energie dát ve svém životě nechtěli.

Když jsem si řekla, že už nechci s lehkou lítostí pokukovat po holkách (s pro mě) hezčí postavou, ale chci místo toho krásné tělo sama mít, nastal u mě zásadní zvrat. Z pasivity jsem vkročila do aktivity a začala jsem věnovat pozornost sama sobě místo druhým.

Všímavost

Život se neodvíjí tak, jak bychom potřebovali, každý den nemáme stejně energie a chuti něco začít. Tak to prostě je. A i když bychom si to možná někdy přáli, nejsme stroje, u kterých stačí změnit nastavení. Doporuřuju s tím (se sebou) přestat bojovat a smířit se s tím, že každý den jste jiná/ý. Když si toho začnete víc všímat, uvidíte nejen ty dny, kdy se vám absolutně do cvičení nechce a omezit se v jídle je prostě nemožné, ale taky ty chvíle, kdy jste nabuzená/ý, chcete se vrhnout do něčeho nového. Když tenhle okamžik přijde (a on přijde!), neváhejte  a udělejte to, na co zrovna máte náladu – možná obujete tenisky a vyběhnete, třeba si zacvičíte jógu s Adriene nebo si zatancujete na Despacito a pak i na další šlágry, co vám rozhýbou zadek. Tohle je ten nejlepší okamžik začít, vychází totiž z vás. Jen k sobě musíme být všímaví, aby nám v tom proudu dne neunikl.

Laskavost

Vím, že většina přístupů ke cvičení a instruktorů prosazuje tvrdou dřinu, nutnost přitlačit vůli ke zdi a únavu bere jako slabost, ale pro mě to není nic, co by mě motivovalo. „Když nemůžeš, přidej víc“ mně osobně prostě nedává smysl a nezabírá na mě. Když nemůžu, beru to jako zprávu svého těla. A většinou, když mu poskytnu odpočinek, se mi pak odmění novou vlnou energie. Zkuste se sebou přestat bojovat, nekopat se ke cvičení a netrýznit se dietami, buďte k sobě laskaví. Když uprostřed tréninku nemůžete, zkuste se zaměřit na to, co vaše tělo potřebuje, možná se jen pár minut protáhnout a pak pokračovat. Když máte týden, kdy se vám nechce vůbec nic, ale opravdu nic, netrýzněte se výčitkami. Právě tak máte šanci nebrat sebe jako nepřítele, své tělo chtít podpořit a cvičení brát jako zábavu a relax.

Jídlo je základ

Říká se, že u hubnutí a formování postavy je důležitější než cvičení jídlo. Možná to tak je, nevím. Nicméně vidím, že u mě osobně stravování zásadním způsobem ovlivňuje to, jak se cítím, kolik mám energie a jakou mám náladu. V naší společnosti považujeme za normální jíst, aniž bychom si to uvědomovali, běžně se přejídáme a to i tím, co našemu tělu evidentně nedělá dobře, jsme smíření s projevy, kterými nám tělo říká „tohle ne!“ jako třeba pálení žáhy nebo nadýmání. Nijak to nesoudím, sama mám v jídle nějaké zlozvyky (proč je taková rozkoš najíst se u seriálu?). Nicméně potom, co jsem začala s keto dietou (low carb high fat stravování) a mému tělu se začalo neuvěřitelně dařit, vnímám, jak moc stoupla kvalita mého života. A zatímco předtím jsem do cvičení neměla moc energie, teď najednou zažívám zvláštní stavy, kdy mi cvičení vyloženě chybí. Každému z nás vyhovuje stravovat se nějak jinak, proto doporučuju hledat, co svědčí vám, a držet se toho. Půl je pak hotovo.

Vědomé cvičení

Pokaždé se sama sebe zeptám, co právě moje tělo potřebuje. Běžet, posilovat, protáhnout se nebo si zatancovat? Právě to, že je ta paleta tak široká, mě udržuje v tom, že mám z pohybu takovou radost. Když jde o aktivity jako tanec nebo běh, zkouším svou mysl vědomě odpoutat a v pohybu meditovat. U posilování a jógy svou pozornost ale cíleně a poctivě držím ve svém těle. Snažím se uvědomit si každý sval, který právě zapojuji, včetně toho, jestli už nejde do hyperflexe, křeči nebo bolesti. Nejenže se tak posiluje účinek posilování, ale taky se tím starám o své tělo, aby mu bylo dobře.

IMG_20180105_132036_970

Úcta k sobě

Vždycky jsem měla svoje tělo ráda. Teď se o to ale snažím ještě mnohem víc. To, že je zdravé, že mi umožňuje pohyb, odpočinek, radost a dokonce slast, je pro mě už samo o sobě zázrak. Svoje kyprá stehna můžu snadno odsoudit jako rozteklá a nesnášet. Anebo si taky můžu vážit toho, že mě celý život nesou životem, jsou hebká a můžu jimi obejmout boky muže. A tak se snažím je místo nevole pohladit a v posilovně se jim věnovat, aby v nich bylo víc síly a mohly se vytvarovat do podoby, která bude odrážet jejich zdraví.

To všechno, o čem tu píšu, je spousta práce a přála bych si být na jejím konci. Nicméně pokud to pro vás nejsou prázdná slova, z celého srdce vám přeji, abyste měl/a své tělo rád/a, abyste si ho vážil/a a časem překypovalo radostí a zdravím. To totiž ve výsledku vypadá (pro mě) mnohem líp než podvyživená holka z časopisu.

 

P.S.: Dejte mi, prosím, vědět, co pomáhá na téhle cestě vám!

17 Comments

  1. Dagmar

    Mila Aneto,
    ja tedy urcite neprahnu po krasnem tele, ktere casto okolo sebe vidim. Jsem se sebou spokojena, , nemam nadvahu a jsem proste jaka jsem a kdyz sportuji, tak pro dobrou naladu a mam takovy pocit, ze se nejak moc na sebe upinas.
    Neni to zla kritika, ale me se tedy zrovna moc nelibi, porad jen cist o kondici a krasnych telech. Ne ze by se mi nelibilo, ale je to casem pro ctenare nudne. O tom si prectu v kazdem lifestyle casopisu a ty tedy osobne nectu, protoze jsou me dost povrchni.
    Ty drivejsi fotografie z prirody, psem, nebo i hezkych kavaren, se me osobne libily vic. Ale chapu Tvou situaci, ze se na neco musis upnout, tak delej jak myslis, ale dej tam obcas nejakou jinou fotku, nez jen Tveho tela. Treba toho jidla o kterem take pises. To by treba me zrovna zajimalo.
    Hezky pozdrav
    Dagmar

    1. Milá Dagmar, děkuju za komentář a zpětnou vazbu, ze které si můžu odnést, jak teď blog na čtenáře může působit.
      Já osobně nemám pocit, že bych sem dávala jen fotky svého těla, ale pokud to tak působí, tak jsem ráda, že to vím. S vybíráním témat a psaním článků je to pro mě docela těžké, protože nesleduju nějakou konkrétní linku a dělám blog sama, takže se mi těžko získává náhled. S fotkami k článkům je to pak pro mě vždycky oříšek. Chci sem dávat co nejmíň fotek, které nejsou osobní a třeba i z nějaké fotobanky. A protože mě baví autofotografie a mám na jiných blozích ráda hodně fotek blogerek samotných, jdu tímhle směrem. Ovšem jsem ráda za zpětnou vazbu, jak to může působit.
      Máš určitě pravdu v tom, že se na sebe upínám – leta jsem se pořád zabývala duševní stránkou a na tělo trošku kašlala, proto jsem teď ráda, že se věnuju taky kondici a mám pocit, že tím snad utužuju i zdraví. Co se týče upnutí na vlastní vzhled, to určitě odráží mou nejistotu, která se mi v posledních měsících nashromáždila v různých zkušenostech s muži. Taková teď jsem.
      Nicméně plánuju spoustu témat, které se vzhledu netýkají, a i v posledních měsících jich tu pár bylo. Snad každý najde kus toho, co ho zaujme.
      Moc děkuju za upřímnost. Krásné dny, Aneta L.

    2. Michaela Šťastná

      Zdravím,
      na internetu se mi líbí ta rozmanitost, že člověk vždy může narazit na někoho, kdo prochází podobným životním obdobím nebo řeší podobné věci a může vám dát na ně jiný náhled nebo je o kousek dál a sdílí své zkušenosti – ať jde o vaření, hubnutí umění nebo vztahy. Já mám tento blog moc ráda právě proto, že se v něm často, ale ne nutně vždy a ve všem, nalézám. Líbí se mi, že slečna Aneta mluví o věcech, které právě jdou proti mainstreamu, který uctívá kult těla ve všech možných oblastech a mluví o něm jako o daru. Je to něco, co teď taky řeším. Máme se mu umět věnovat, naslouchat a pečovat o něj a pak se nám samoyřejmě právem může líbit a můžeme na něj být hrdí, ne pyšní, ne posedlí, prostě se z něj jen umět radovat a to mnoho lidí neumí. A důvod proč je to tak důležité? Protože podle toho, jak přistupujeme k sobě samým se pak promítá do všech dalších vztahů. To jak vypadáme, chtě nechtě odráží i naši psychickou rovnováhu a to pak přitahuje okolí a otevírá cesty dál. Cesta k lidem vede přes nás, a proto je to důležité pro všechny bez rozdílu. Další důvod, proč je ten článek zajímavý je to, že je autentický a toho si cením. Líbí se mi, že nemáte žádné naplánované osnovy, které byste se snažila dodržet, ale prostě píšete o tom, co je momentálně pro vás aktuální a je to podle toho znát. Děkuji za tento i ostatní články!
      jen tak dál 🙂

      1. Dobrý den, Michaelo,
        moc děkuju za obsáhlý a podpůrný komentář. Dojalo mě, že to, co si z článku odnášíte, bylo přesně to, co jsem jím chtěla sdělit. Fotku jsem doplnila jen jako další vyjádření radosti, které z pohybu a vztahu k vlastnímu tělu mám. Děkuju, že jste za mě tak trochu vystihla v této diskuzi to hlavní, o co jde těmito články i mně.
        Mějte krásné dny a bude mě moc těšit vás tu na blogu potkávat,
        Aneta L.

  2. Dagmar

    Mila Aneto,
    dekuji za odpoved, jeste bych chtela dodat, ze vubec nemusis mit obavy a nejistoty s muzi, protoze jsi opravdu moc hezka a postavu mas
    opravdu krasnou, ale i pred tim jsi mela krasnou postavu. Jses inteligentni, hodne jsi toho jiz zvladla a ja si myslim, ze se muzi nekdy takovych zen boji. Jako ze jim nesahaji ani po paty. A na takove se muzes lidove recno, vykaslat. Pockej, sportuj, kdyz te to vyplnuje, je to nejlepsi, co muzes delat. Ja myslim, ze ten pravy prijde a treba az uz s tim vubec pocitat nebudes. Znam takovych pripadu opravdu nekolik.
    Ja jsem si ten Tvuj blog oblibila a moc se tesim na dalsi prispevky.
    A ta moje kritika opravdu nebyla myslena nejak zle.
    Krasnou nedeli Ti preje
    Dagmar

    1. Milá Dagmar,
      děkuju za krásná slova, která si snad ani nezasloužím. Nicméně i tak mě samozřejmě zahřála na srdci! 🙂
      Dělá mi radost, jestli sem chodíš ráda a těšíš se na články. Vlastně je to pro mě zčásti těžko představitelné, že to tak někdo opravdu má s mými články, ale stejně je to samozřejmě důvod, proč v blogu pořád pokračuji!
      Krásné dny, Aneta L.

  3. Fay

    Já se musím přiznat, že z toho mám taky podobný pocit jako Dagmar. Na jednu stranu naprosto chápu, že je pro tebe teď tohle směřování důležité a autenticky to odráží tvůj život a tvoje priority a toho si cením, neautentické blogy nemá cenu číst. Na druhou stranu je to ale něco, co mě moc neoslovuje, nejen jako téma samotné, ale asi i proto, že pohyb pojímáš úplně jinak než já.
    Já vidím pohyb a cvičení jako cestu, jak pečovat o svoje tělo a udržovat ho v dobré kondici. Vím, že moje tělo je, jaké je, a příčí se mi snažit se ho soustružit, aby odpovídalo nějakým pomíjivým ideálům krásy. Samozřejmě je skvělé, že můžu svoje tělo vytrénovat tak, aby bylo silnější a víc toho zvládlo, ale vždycky to pro mě bylo hlavně o funkci a pocitu, nikoli o vzhledu. A ve stravě to vidím podobně – jím tak, aby tělo dostalo všechno, co potřebuje, jakékoli diety ve mě vždycky spustí výstražný majáček.
    Jinak si tady vždycky ráda přečtu cokoli napíšeš, ale nebudu zastírat, že nevzhledová a nepohybová témata jsou pro mě zajímavější.

    1. Milá Fay,
      děkuju za zpětnou vazbu, co tě na blogu baví a co už tolik ne. Je to pro mě důležité.
      Z tvého komentáře mám trochu pocit, že se mi možná úplně nepodařilo vystihnout, jak pohyb pojímám a k čemu je to pro mě důležité, ale tak alespoň vím, jak důležité je formulovat přesně. Nesnažím se svoje tělo vysoustružit podle ideálu krásy, pokud to z mých slov vyplývalo, tak bych to jen chtěla uvést na pravou míru. Naopak vycházím z toho, co moje tělo aktuálně potřebuje. A s vědomím, že k ideálu krásy budu mít vždycky dost daleko. Podobat se mu stejně nechci. Svoje tělo jsem měla ráda předtím, mám i teď, a to je to nejdůležitější. Pohyb tu radost může ještě zesílit.
      Krásné dny přeju, Aneta L.

  4. Markéta Kolářová

    Mila Anet, ackoliv se v soucasne dobe v ramci terapie nevidame, porad moc rada ctu Vas blog a sleduji instagram 🙂 nejsem velky pisalek, proto komentare v zasade nepridavam, ale nyni mi to neda. Me osobne naopak Vase clanky moc bavi, v podstate se ztotoznuju s nazorem slecny/pani Michaely. Absolutne nemam pocit, ze byste psala jen o cviceni a dietach apod. I kdyz samozrejme tech clanku na tohle tema je v posledni dobe vice – jak uz bylo receno, pouze to kopiruje Vas soucasny zivot, tohle Vas ted moc bavi a proto o tom pisete. Mozna za rok prijdete na chut jinemu hobby a misto o posilovne a cviceni budete psat o vysivani a hackovani 😀 pani Dagmar sice potesite fotkama s pejskem a z kavaren, ale to se potom zas muze objevit nekdo jinej, kdo preferuje kocky a cajovny a bude Vam to vycitat, ze psi a kafe ho nebavi 😀 No a jelikoz ja sama svet fitness a vyzivy miluju, tak bych mohla tyhle clanky cist donekonecna. Ackoliv jdete teda uplne jinou cestou (at uz v te strave nebo fitku) kterou jdu ja, moc rada si poctu o zkusenostech nekoho jineho. Kdyz to shrnu – dal blog piste tak, jak to citite. Protoze jen tak to bude skutecne o Vas a ne jen o zalibeni se (nekterym) ctenarum. Mejte se krasne a preji Vam jen to nejlepsi do roku 2018 🙂
    Vase klientka Market :-*

    P.S.: vypadate fantasticky !!!!!!

    1. Dobrý den, Markét,
      moc děkuju za komentář, musím přiznat, že mě dost dojal. Moc mě těší, že vás články a Instagram baví a děkuju za váš čas, který tomu věnujete. Mimochodem, pobavila jste mě svou reakcí ohledně materiálu titěrnějšího oblečení a v podstatě se s tím ztotožňuji.
      Především mě ale oslovilo to, když píšete, abych dál blog psala tak, jak to cítím. Je to totiž přesně tak a je to taky hlavní linka, kterou bych si na blogu chtěla udržet. Odkrývám tu (v některých případech doslova) sama sebe, s tím, co se mi daří, co se mi nedaří, a teď i to, jak vypadám a zda mi na tom záleží. Jsem si vědomá toho, že některé lidi to může odrazovat, že mnoha lidem to nesedí k představě terapeuta dokonalého člověka… ale přesto věřím, že právě to, že jsem autentická a upřímná, může mít pro někoho svůj smysl. A minimálně tím dávám k dispozici i to, že i terapeuti mají svoje problémy a nejsou dokonalí lidé. Z toho důvodu si vážím toho, že zrovna vy to alespoň v tomto případě oceňujete nebo vám to minimálně nedělá problém.
      Přeju i já vám všechno nejlepší do roku 2018, kéž je mnohonásobně lepší než ten předchozí!
      Aneta L.

  5. Dagmar

    Mila Marketo,
    me by se libily i fotky kocek a cajoven, krajiny a i vsechny jine……, i ty osobni fotky se mi libi. O to me vubec neslo. Nechtela jsem udelat dojem, ze by se mi libil blog urciteho tema. Myslela jsem to obecne. Jestli to na Vas pusobi jinak, tak bych to jen rada ujasnila. 🙂 Predevsim se mi libi styl psani a ze tenhle blog neni komercni a ctu ho moc rada. Ani by me nebavilo, kdyby se mi chtel nekdo zalibit. To by uz nebylo autenticke a to se mi na Anete moc libi a za to ji velmi respektuji.
    Tak preji hezky den
    Dagmar

  6. Simone

    Tady to začíná působit jako malé drama 🙂

    Prvně jsem neměla v plánu nic psát, poněvadž to, co mě po přečtení článku napadlo, není asi to, co bys chtěla slyšet. Ale jak vidím, reakce se různí, no a proč vlastně nepodělit se i o svůj pohled.

    Koupila jsem si jednou Moji Psychologii. Časopis působil zajímavě a lákal nejen názvem. Začala jsem listovat, pročítat, zklamaně listovat. Texty byly sice čtivé (i když Psychologie Dnes mě uspokojí více), ale co mě odradilo, bylo velké množství nevhodných (!) reklam. Nabídka na zeštíhlující krémy následovala za textem s tématem Buďte sama sebou. Texty o minimalismu proložené reklamou na šperky v hodnotě nepředstavitelné. A tak… jen k zamyšlení.
    Částečně chci říct, že přijmout své tělo je pro některé dost velký problém. Ale opravdu ho člověk přijímá takové jaké je, když ho vystavuje až když zhubne? Neobešlo by se přijetí bez demonstrace na internetu? Neslouží sdílení se světem k ujišťování a hledání podpory?
    Ono to není špatně, žejo, jen to vysílá dosti pochybné zprávy mezi lidi. Samozřejmě se mohu mýlit, ale myslím, že v těch fotkách je něco mnohem hlubšího, byť to může být na nevědomé úrovni. To je ale jedno. Jde vidět, že ti to pomáhá a to je dobře, i když se to některým čtenářům nelíbí.
    Co mi na tom ale přijde fakt divného, je skutečnost, že tě takhle může vidět každý potenciální klient. Kdyby moje (neexistující) fotky ve spodním prádle viděli mí studenti… tak bych je už nikdy nechtěla učit. Připadá mi, že bych přišla o něco hodně soukromého, intimního, možná o část důstojnosti. Těžko se mi to popisuje. Přemýšlela jsem dost dlouho nad tím, proč mi to vadí. Zkrátka mi to k profesím, při kterých se pracuje s lidmi, nepasuje. Kdyby ses vyfotila v plavkách u moře, tak se nad tím vůbec nepozastavím.

    1. Markéta Kolářová

      A to je prave ono… v cem jsou jine treba ty PLAVKY oproti bezne podprsence a kalhotkam ??? Pouze a jen v materialu, ze ktereho je to usite. Nic vic. Z hlediska odhaleni tela (nemyslim nejake sitovane a krajkove pruhledne…) je to uplne totozne.. ale svete div se – dat si na instac fotku z plaze v plavkach je pro spolecnost oukej, ale v neprovokativnim spodnim pradle , ktere neodhaluje o nic vic (nekdy min..) nez plavky, by se leckdo s prominutim posral 🙂 ja to povazuji za smesne :-)))

      1. Simone

        Děkuji za podnětný dotaz, o který jsem si prakticky sama řekla 😉

        Fascinuje mě, jak si lidé myslí, že když se jedná o dvě podobné věci, tak musí jít zákonitě o totéž. No, ne. Proto se tomu říká „věci podobné“.
        Proč se jedná o dvě pouze podobné, ale ne stejné fotky? Protože každá plní jinou funkci.
        Model/modelka v plavkách/spodním prádle v reklamě (třeba na billboardu) – v pohodě, protože funkce fotky je propagovat prádlo (ne tělo)
        Model/modelka v plavkách/spodním prádle v reklamě, která odkazuje na něco jiného – špatně, protože lidské tělo zde představuje objekt, který má uměle vytvářet libé pocity tak, aby si člověk koupil třeba traktor. Má polonahej zadek něco společného s traktorem? Ne! Funkce fotky je tělo zneužít.
        Fotka kohokoliv v plavkách u moře – v pohodě, funkce fotky je ukázat, že jsem byla na dovolené (i když je tam tělo v plavkách, není to hlavní zpráva, kterou fotka vysílá)
        Fotka kohokoliv v plavkách (nebo ve spodním prádle, žejo) – taky v pohodě! Ale zpráva je: mrkej na mě, tohle je moje tělo, chci se ukázat světu. Funkcí fotky je pochlubit se, ostatně selfíčko to má prakticky v názvu, že.

        Jak jsem ale řekla, jde mi spíše o to, že se dle mého názoru tento typ fotek k některým povoláním prostě nehodí. A to z různých důvodů. Už jen třeba proto, že by si Anet mohl vyhlídnout nějaký stalker nebo psycho/socio/whatever-pat a zneužít jejího současného křehkého stavu k nadělání ještě větší paseky.

    2. Milá Simone, myslím, že je dobře, že jsi nakonec napsala svůj názor, a děkuju ti za to.
      Cítím se oslovená tvými otázkami, tak to chci uvést na pravou míru. Ale nemusíš číst, pokud byly spíš řečnické :). Linka sebepřijetí (resp. moje cesta za ním) mě provází celý život a svoje tělo jsem měla ráda, psala o tom a „ukazovala se“ i když jsem měla 55 kilo v 16, 70 před rokem a 64 teď. Před půl rokem jsem ke cvičení přidala fotku, kde moje břicho nebylo rozhodně podle ideálů, ale protože se za nimi neženu, nevadilo mi, že to někdo uvidí. To, že sdílím se světem svůj proces přijímání se je částečně hledání potvrzení, jak píšeš, ale především součástí toho, že tady sdílím skoro všechno, co je pro mě důležité, prostě tak, jak to je.
      Tahle fotka je víc odhalující než moje jiné fotky, to je pravda. Nicméně fotila jsem ji s radostí a v souladu s tím, o čem je pro mě ten článek, ve sportovní podprsence a spodku, které jsem zrovna měla na sobě. Poslední dobou sleduju hodně holek, blogerek, které se takto fotí/nechají fotit, a mně osobně to nepřipadá nijak důvěrné, skandální, každý máme svou hranici v tom někde jinde. Většinou se mi takové (podstatně hezčí!) fotky vizuálně líbí a povzbudí mě v tom taky se cítit a strojit jako žena.
      Plně respektuju to, že ti přijde, že se to neslučuje s psychoterapií. Důkladně jsem to promyslela, než jsem sem fotku dala. Nicméně tohle je primárně můj osobní prostor, neslouží k propagaci nebo komunikaci s klienty, proto jsem se rozhodla být autentická a fotku sem prostě dát, když už ji mám pořízenou. Reakce ve mě vyvolaly odezvu a znovu nad tím hodně přemýšlím. Nejsem si jistá. Nicméně pro mě osobně stále nejde o typ fotky, který by mě pobuřoval, pro mě nejde o nic příliš intimního. Vcí než to, že odkrývám svoje tělo, bych se spíš měla tendenci stydět za to, že takhle narovinu odkrývám to, že mi můj fyzický vzhled není lhostejný. Každopádně i to v určité míře stejně shledávám jako součást života.
      Reakce potenciálních klientů navíc můžou být nejrůznější – někoho tím odradím, někomu to bude sympatické, že „mám koule“ – jak k tomu řekla moje kamarádka. Nicméně takhle odradit, pobouřit, znechutit potenciálního klienta můžu i tím, že jsem sem třeba napsala svůj problematický postoj k mateřství…
      Proto se snažím udržet si tenhle prostor jako můj. Děkuju moc za tvojí podporu už tak dlouho i za to, že upřímně píšeš, jak to máš. Přemýšlím nad tím a určitě mi to není lhostejné.
      Krásné dnz přeju! Aneta L.

  7. Dagmar

    Vlastne jsem se jiz k tem komentarum nechtela vracet, ale take jsem premyslela o tom, kdyby to byl muj blog a muj ex pritel a to verim, ze by to cetl, nebo moji klienti, jak by to na ne pusobilo. Ja bych osobne asi mela problem navstevovat terapeuta/tku, ktera je sama ve velkem citovem rozpolozeni. Anete fandim, ale byla by skoda, kdyby ji blog ochudil o potencionalni klienty. Byznys je trvdy a ja opravdu bohuzel vim o cem mluvim, po 20letech vlastni firmy. A z neceho se zit musi, at se to nekomu libi nebo ne.
    Dagmar 🙂

    1. Dagmar, v komentáři posouváš téma sebeodhalení ještě dál – totiž, že na blogu odhaluju svoje tělo (v tomhle případě), ale taky spoustu dalšího, třeba i to, jaké mám názory, nebo to, jaké jsou moje slabosti anebo když jsem prožívala krizi.
      Mám na to téma rozepsaný článek, protože nad tím přemýšlím už dlouho a hodně každý krok zvažuju. Jsem si vědoma toho, že spoustu lidí to může odradit, na stranu druhou někoho to může povzbudit, je těžké odhadnout skutečný dosah u všech lidí. A tak se snažím tenhle blog držet jako svůj osobní prostor, kde prostě jsem, jaká jsem. Riskuju, někdy reakce nejsou příjemné, ale stejně mi dává smysl být upřímná, ukázat třeba i to, že i terapeuti mají svoje problémy nebo jsou v něčem sebestřední, protože z mojí zkušenosti to nemá příliš vliv na to, jak odvedu svou práci. Paradoxně když mi bylo nejhůř, se mi práce s klienty dařila nejlépe, protože jsem se na ně dokázala napojit v úplně jinačí hloubce než běžně.
      Děkuju za podněty, za všechny, přemýšlím nad nimi. A cítím z nich (snad se nedomýšlím špatně), že mi je píšete, protože to se mnou myslíte dobře. Toho si moc vážím!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *