Obávaný podzim

Nejspíš je mezi Vámi pár těch, kteří si podzim užívají, nicméně já patřím k té většině, která z jeho příchodu rozhodně radost nemá nebo se ho dokonce obává. Ubývá světla, šíří se lezavá zima, končí období bezstarostného trávení času venku. Podzim mám spojený s melancholií a poklesem energie. Naštěstí je nakonec vždycky převážely moje těšení se na Vánoce a vidina dlouhých večerů u svíčky strávených s partnerem pod dekou. Letos je to ale můj první podzim v životě, který trávím sama. A ještě k tomu s pořád ještě trochu polámaným srdcem. A tak jsem se bála pocitů samoty a smutku.

20171028094156

Je začátek listopadu. Babí léto, kterým se můžeme utěšovat při odchodu léta, je za námi. Většina stromů už je opadaných a hýřivé barvy se už brzy promění v hněď a šeď. Přituhuje.

Nechci to zakřiknout, ale je mi vlastně moc dobře. Po strašně dlouhé době jsem si uvařila čaj, vybalila jsem z krabic své vlněné svetry a už třetí den trávím v čepici neustále na hlavě. To se zvládne.

Co mi zatím pomáhá podzim zvládat?

  • Dva týdny ve Španělsku mi prodloužily léto, když tady v Čechách už byla zima a pršelo. I na jihu dokáže být zima nevlídná, nicméně moře a podstatně víc světla působí na psychiku příznivě na podzim i v zimě. Když bude nejhůř, vymyslím asi rychlý únik do Portugalska.
  • Jsem šťastná, že můj nový byt, má spoustu světla. Oproti předchozím bytům, tenhle je krásně světlý. Přispívám tomu i tím, že nechávám hodně bílého nábytku, stěny i povlečení a dekorací jsem ubrala na minimum.
  • Kafe beru jako lék a dávkuji si ho dvakrát až třikrát denně.
  • Změnila jsem svůj stravovací režim a už mám za sebou dva týdny, kdy můj denní příjem sacharidů je pod třicet gramů denně. Bylo to pro mě nepředstavitelně málo, ale teď v průběhu vidím, jak neuvěřitelně mi to svědčí. Během dne mi nekolísá krevní cukr, mám přiměřeně energie a moc dobrou náladu. Velké množství tuků v jídle (což je typické pro režim stravování v ketóze) mně navíc zázračně uklidňuje.
  • Zase jsem se vrátila k častějšímu cvičení. Nejsem si jistá, jestli to jsou endorfiny, nicméně při a po cvičení se cítím skvěle. Začala jsem pravidelnou jógou (cvičím podle sebe, kam mě tělo vede), teď jsem postupně přešla k posilování a občasnému kardiu.
  • Sotva vykoukne sluníčko, hned se mu vděčně nastavuji. Každá taková chvilka dobrá.
  • Tak jako minulou zimu, i letos jsem se na podzim vrátila k dramatičtějšímu, komplikovanějšímu líčení. Zatímco v létě mi stačil bronzer a rtěnka nebo linka, v zimě mám chuť si víc vyhrát s kouřovýma očima nebo s výraznou barvou rtěnky, která rozzáří i ten nejpochmurnější den.
  • Připadá mi, že kozačky nad kolena nebo kotníčkové boty na podpatku vypadají s rolákem sexy, a tak se halím, je mi teplo a přitom se cítím dobře.
  • Můj „plyšový“ kožich s imitací divoké kočky je nejen docela trendy, ale hlavně mi přijde s nadsázkou vtipnej.
  • Co nejčastěji se vídám s rodiči. A jak jen to jde se stýkám s kamarády. Mít kolem sebe blízké duše je prostě ta nejlepší podpora ať už člověk prochází čímkoli.

P.S.: Co pomáhá vám zvládnout podzim? Těším se na tipy!

 

Comments are closed.