Obávaný podzim

Nejspíš je mezi Vámi pár těch, kteří si podzim užívají, nicméně já patřím k té většině, která z jeho příchodu rozhodně radost nemá nebo se ho dokonce obává. Ubývá světla, šíří se lezavá zima, končí období bezstarostného trávení času venku. Podzim mám spojený s melancholií a poklesem energie. Naštěstí je nakonec vždycky převážely moje těšení se na Vánoce a vidina dlouhých večerů u svíčky strávených s partnerem pod dekou. Letos je to ale můj první podzim v životě, který trávím sama. A ještě k tomu s pořád ještě trochu polámaným srdcem. A tak jsem se bála pocitů samoty a smutku.

20171028094156

Je začátek listopadu. Babí léto, kterým se můžeme utěšovat při odchodu léta, je za námi. Většina stromů už je opadaných a hýřivé barvy se už brzy promění v hněď a šeď. Přituhuje.

Nechci to zakřiknout, ale je mi vlastně moc dobře. Po strašně dlouhé době jsem si uvařila čaj, vybalila jsem z krabic své vlněné svetry a už třetí den trávím v čepici neustále na hlavě. To se zvládne.

Co mi zatím pomáhá podzim zvládat?

  • Dva týdny ve Španělsku mi prodloužily léto, když tady v Čechách už byla zima a pršelo. I na jihu dokáže být zima nevlídná, nicméně moře a podstatně víc světla působí na psychiku příznivě na podzim i v zimě. Když bude nejhůř, vymyslím asi rychlý únik do Portugalska.
  • Jsem šťastná, že můj nový byt, má spoustu světla. Oproti předchozím bytům, tenhle je krásně světlý. Přispívám tomu i tím, že nechávám hodně bílého nábytku, stěny i povlečení a dekorací jsem ubrala na minimum.
  • Kafe beru jako lék a dávkuji si ho dvakrát až třikrát denně.
  • Změnila jsem svůj stravovací režim a už mám za sebou dva týdny, kdy můj denní příjem sacharidů je pod třicet gramů denně. Bylo to pro mě nepředstavitelně málo, ale teď v průběhu vidím, jak neuvěřitelně mi to svědčí. Během dne mi nekolísá krevní cukr, mám přiměřeně energie a moc dobrou náladu. Velké množství tuků v jídle (což je typické pro režim stravování v ketóze) mně navíc zázračně uklidňuje.
  • Zase jsem se vrátila k častějšímu cvičení. Nejsem si jistá, jestli to jsou endorfiny, nicméně při a po cvičení se cítím skvěle. Začala jsem pravidelnou jógou (cvičím podle sebe, kam mě tělo vede), teď jsem postupně přešla k posilování a občasnému kardiu.
  • Sotva vykoukne sluníčko, hned se mu vděčně nastavuji. Každá taková chvilka dobrá.
  • Tak jako minulou zimu, i letos jsem se na podzim vrátila k dramatičtějšímu, komplikovanějšímu líčení. Zatímco v létě mi stačil bronzer a rtěnka nebo linka, v zimě mám chuť si víc vyhrát s kouřovýma očima nebo s výraznou barvou rtěnky, která rozzáří i ten nejpochmurnější den.
  • Připadá mi, že kozačky nad kolena nebo kotníčkové boty na podpatku vypadají s rolákem sexy, a tak se halím, je mi teplo a přitom se cítím dobře.
  • Můj „plyšový“ kožich s imitací divoké kočky je nejen docela trendy, ale hlavně mi přijde s nadsázkou vtipnej.
  • Co nejčastěji se vídám s rodiči. A jak jen to jde se stýkám s kamarády. Mít kolem sebe blízké duše je prostě ta nejlepší podpora ať už člověk prochází čímkoli.

P.S.: Co pomáhá vám zvládnout podzim? Těším se na tipy!

 

6 Comments

  1. Dagmar

    Mila Aneto, ja zase podzim miluji, je to doma utulnejsi, je mene prace na zahrade a nevim proc, ale uz jako mala jsem mela podzim nejradeji. Vsechno je barevne a kdyz do toho zasviti slunicko, proste krasa. Letos je to u mne take jinak. Necitim se dobre telesne, mam stale bolesti a premyslim, ze pujdu do nemocnice, protoze to sama nezvladnu. A v tom me ten podzim vadi. Brzy budou vanoce a co kdyz se nestacim dat do kupy? Nestane se nic, ale moje mysleni me porad vede k vanocum. Chtela bych mit kolem sebe sve drahe. Ale pak si rikam, hlavu vzhuru, vse se v dobre obrati. Pro mne je momentalne tohle obdobi nejhorsi v mem zivote. Takove blesti jsem opravdu jeste nazazila. Doufam a verim, manzel je mi velkou podporou i kdyz je take jiz na konci svych sil. Nekdy nas ten zivot opravdu zkousi.
    Me tipy jsou, prochazka lesem a brouzdani listim, samozrejme svicky a caj, dekorace sipky, kastany, zaludy a vseho krasneho co podzim da. Vareni teplych polevek, miluji dynovou:-) tepla deka v posteli a hlavne teple ponozky. foceni krasnych podzimnich barev………..
    Dagmar

    1. Milá Dagmar, moc mě to mrzí, že tak zakoušíte. Bolesti dovedou strašně moc snížit kvalitu žití, tak budu moc držet palce, ať se to u vás brzy pohne a začnete se zase cítit ve své kůži!
      Kéž polévky, svíčky a teplé ponožky u vás doma budou pomáhat zvládat těžký čas.

      Aneta L.

  2. Fay

    Je možné mít s podzimem love-hate relationship? Protože já ho asi mám. Říká se, že člověk podvědomě tíhne k tomu ročnímu období, ve kterém se narodil, což pro mě rozhodně platí. Mám ráda babí léto a barevné listí třpytící se ve slunečních paprscích (samozřejmě nejlépe, když jsem venku a obojí si můžu plně vychutnat). Mám ráda i podzimní mlhy a plískanice, přízemní mrazíky (ty si užívám hlavně, když jsem doma v teple, zapálím svíčky, aromalampičku, zabalím se do deky, uvařím čaj a čtu nebo překládám). To jsou ty stránky podzimu, co miluju. Jenomže podzim taky znamená nástup temné půle roku, a tu teda nemiluju ani trošičku. Vstávat do tmy, chodit z práce za tmy, pořád jenom tma tma tma, co taky probouzí úzkosti a znásobuje pocity osamění. Pomáhám si hudbou (milovaní Bran jsou lékem na úplně všechno), světlem svíček, spoustou voňavých horkých nápojů, dobrými knihami a hlavně lidmi <3. Právě na podzim jsou ta dlouhá vysedávání s kamarádkami v kavárnách a hovory o ničem a o všem nejpříjemnější.

    1. Simone

      Já teda na sto procent vím, že love-hate vztah možný je, poněvadž ho mívám nejen s věcma, ale i s lidma. Pořád jsem to řešila a pitvala, až mi bylo řečeno, že je to v pohodě. Když tě to nedohání k šílenství… 😉
      S podzimem to vidím každý rok stejně. Permanentní blue mood. Letos mi dělá společnost kurz kreslení, a přestože zahání klasické podzimní chmury, ty celoroční lezou na povrch ještě častěji. A taky zjišťuju, že bez lidí je mi mnohem líp. Protože říkat „fajn“, když ti není fajn. Popřípadě se nechat vtáhnout do hovoru a probírat se tím, čím nechceš… to je teď nad mé síly.

      1. Milá Simone,
        asi tak nějak souzním s tvou odpovědí – před chvilkou jsem to psala Fay. Možná je podzim a zima období útlumu, odpočinku, taková půlroční meditace :)…
        Měj se krásně a kurz kreslení zní bezvadně!!

        Aneta L.

    2. Milá Fay, je to vlastně trochu zvláštní, že i když temnou část roku rádi nemáme, stejně nás plískanice a mlha dokážou učarovat, viď? 🙂
      Možná se to dá nakonec nějak naučit. Dřív jsem neměla ráda dny menstruace, teď se mi daří přijímat to jako meditační období, kdy jsem v kreativní inhibici. Třeba by takhle šlo přistupovat i k zimě. Možná není nutné hýřit a být pořád tolik aktivní po celý rok, třeba nás zima vede k útlumu. Bráníme se mu, protože se nám nehodí, ale co kdyby nám prospěl? 😉

      Hezké dny! A šťastné narozeniny

      Aneta L.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *