Silná i křehká

Celý život toužím po tom být silnou ženou – soběstačnou, emancipovanou, schopnou zvládnout ledacos. Proto mě překvapilo, jak moc mě poslední dobou láká být křehká a zranitelná… Jako terapeutka sedím, pozoruju a naslouchám těmhle oběma ženám v sobě. A nestačím se divit, jaká každá z nich je a co všechno chtějí.

IMG_20171027_222214_468

Tu první, která se snaží být silná, dobře znám. Příkladem mi vždycky byla máma, která nás vychovávala sama, ale taky spousta knížek, filmů a seriálů, z nichž jsem pochytila obraz superženy na podpatcích. Tahle představa mě doprovází životem a nepřestává mě fascinovat.

Ženy mohou dát život, stmelují lidi kolem sebe a ještě k tomu zvládnou být praktické, chytré a kreativní a dokonce u toho vypadat krásně. Prostě wau.

 

Nicméně neustále zkoušet být co nejsilnější pro mě bylo a je i nutností. Táta v klíčových obdobích chyběl a partnery jsem sice měla skvělé, ale vždycky jsem se vedle nich musela především spolehnout sama na sebe. Teď se na prahu třicítky dívám na své vyhlídky. Poučená z toho, že můžu klidně investovat všechno do vztahu, kterému ze srdce věřím, a přesto zůstat sama, se začínám smiřovat s tím, že muži přichází a odchází, ale já životem jdu sama.

Odtahat nákup (byť je pro oba), nečekat, že mě vyzvedne ani na nádraží ani v noci, když odněkud jdu, finanční náklady dělit spravedlivě napůl – to jsou jen zrnka toho, co je pro mě ve vztahu úplnou samozřejmostí, byť bych si to přála jinak.

 

Muži kolem mě takoví jsou, a tak jsem se prostě snažila brát to jako výchozí bod a ani z toho nebýt smutná. Stejně jsem byla. Jako single ovšem musím zvládat mnohem přísnější podmínky. Sama přestěhovat lednici ode dveří, kde jí řidič dopravní společnosti nechal stát, vydělat si dost na život v jednom, který je podstatně dražší než život v páru (nájem bytu, dovolená, apod.), každou drobnost zkusit nejdřív opravit sama než budu prosit nějakého muže, který se možná uráčí… Štve mě to, ale o to víc se snažím vybičovat. Chci být fyzicky silnější, zdatnější v IT, umět si věci opravit, dokonce mě láká zjišťovat něco o přežití v přírodě a chci se naučit střílet ze zbraně (což je pro antimilitantní hipísačku, kterou jsem bývala, obrovský skok). Zkrátka se ve mně vyburcovaly všechny pudy a tendence postarat se o sebe, přežít.

A pak se mě jednou jeden muž, se kterým tak trochu randím, zeptal, kdy odjíždím na dovolenou, aby pro mě mohl přijít a doprovodit mě na nádraží. Představa, že pro mě někdo, s kým ani nejsem ve vztahu, přijde uprostřed noci, aby mi vzal krosnu a doprovodil mě pár minut cesty, mě totálně odzbrojila. Připadalo mi to zbytečné a nelogické. Jenže pak jsem nad tím uvažovala víc a došla k tomu, že to vlastně smysl dává – vzít mi těžké zavazadlo, zajistit bezpečí v nočním městě, hezky se rozloučit před odjezdem. Mamka mi na to řekla, že pro její generaci to bylo samozřejmostí. Já jí na to, že tohle je první muž, se kterým jsem se setkala, který je opravdu ze srdce gentleman a chtěl by se o mě starat jako o princeznu. Nejsem na to zvyklá…

Ale vlastně se mi to líbí, líbí se mi to moc, dokonce tak, že bych přesně to od svého budoucího partnera chtěla.

 

Ta druhá žena ve mně, o které jsem už mluvila, se zatím moc ke slovu nedostala. Nejenže se jí líbí představa, jak se o ní nějaký muž stará, ale dokonce by se jí líbilo být chvíli s tím pravým ve vztahu dost submisivní, nechat se unášet, následovat jeho rozhodnutí. V posledních dnech jsem se rozhodla, že chci zhubnout, a když se mě kamarádka zeptala, kam až bych chtěla dojít, došlo mi, že bych chtěla vypadat křehce. Vždycky jsem byla ráda velkou ženou (i když mezi Lauterbachovými jsem nejmenší) a byla jsem pyšná na svoje zalíbení ve svých oblých křivkách.

Teď se ve mně ozývá hlas, který by nejradši, abych byla malá a hubeňoučká, skoro jako nějaká panenka, kterou každý muž bude chtít opatrovat a kterou si její vyvolený macho přehodí přes rameno a odnese do postele.

Je to nereálná představa, taková nikdy nebudu. Nicméně jsem za ni ráda, protože díky ní k sobě slyším mluvit tu slabou ženu v sobě. Tu, která je smutná z toho, když muže ani nenapadne jí pomoct, která má zlomené srdce z toho, že jí pár chlapů v řadě, kterým ho otevřela, odmítlo otevřít srdce své, která se bojí budoucnosti. Můžu si totiž stokrát říct, že je na mě, abych si o pomoc říkala, že je to jen věc náhody, že se mi v lásce teď moc nedaří, nebo že to přece nějak zvládnu. Ale pravda je, že zas tak silná nejsem, byť bych si tak moc přála být.

A tak k sobě nechávám mluvit obě tyhle ženy. I tu silnou, i tu křehkou. Obě totiž mají v něčem pravdu. A když se takhle pobavíme všechny dohromady, cítím se tak nějak celá. Mám pocit, že směr, kterým se díky nim ubírám, vede ke spokojenosti. Protože můj obraz superženy byl vlastně dost „neženský“. K ženskosti přeci patří právě i to být občas křehká, zranitelná, nechat si pomoct.

 

4 Comments

  1. Moc ráda Vás čtu… Objevila jsem teprve nedávno a ráda se vracím!
    Také to mám tak – když toužím být opečovávaná, mám pocit, že potřebuji být křehčí, hubenější, přírodní… 🙂
    Hodně štěstí přeji!
    Jana

    1. Tak to mě moc těší! A budu ráda, když tu na blogu budete častěji :).
      Zajímavé slyšet, že to máte podobně – hubenější, přírodnější… já zase začala nosit mnohem víc sukně a předsevzala jsem si, že co nejvíc budu nosit rozpuštěné vlasy.

      Mějte se krásně!
      Aneta L.

  2. Dagmar

    Mila Aneto,
    jsem rada, ze jsi zase na blogu a tesim se na prispevky i kdyz jsou jeste smutne, ale je to opravdu tak, ze cas zahoji rany i kdyz jizva nekdy zustane. Jako terapeutka se v tom vyznas a vis to sama, ale u druhych je to vzdycky nejak jinaci neu u sebe samotneho. Ja take radim a kdyz jsem v tom jela a tyhle pocity take prichazely, nebylo me zrovna do smichu. Clovek stale premysli a zvazuje, co jsem udelala spatne,je to moje vina, jsem divna a treba i malo krehka? Co bude dal. Nevim a odpoved na to neni. Pro me je nejtezsi se vyrovnat s tim, ze na nektere veci proste neni odpoved. Proste je to tak a basta. Me momentalne hrozne boli svaly a zada, byla jsem nekolik dni v nemocnici a beru silne prasky opiaty. Bolest je umorna a nikdo nevi proc. Ja porad premyslim, co jsem udelala? Nechala jsem se jednou napravit a potom jsem dostavala do utuhlych svalu homöopaticke injekce a pak jako vybuch sopky, dostala jsem bolesti v celem tele, hlavne v zadech. Asi telo prereagovalo a dnes me rikala physiotherapeutka, ze je mozne, ze moje telo reaguje uplne na neco jineho. Mela jsem pred 2 lety nehodu v aute a take silny naraz na hrud a ona mysli, treba si telo vzpomelo a reaguje. Nevim, jestli je to mozne, ale ona me rekla jednu chytrou vetu. Nezabyvejte se tim, jak se to stalo, je to ted tak a musite s toho ven. Neco zmenit, telo zase presmerovat. Tak s tim bojuji, beru prasky, ktere bych nikdy v zivote dobrovolne nevzala a snazim se vyrovnat s tim, ze proste sve telo porad kontrolovat nemohu. Zase bude lip a to i u Tebe, tak jako tak, je citit z clanku, ze se dostavas do normalniho behu zivota a jsi opravdu odvazna, ze jedes sama na dovolenou. Byt sama jen se sebou je take z meho pohledu odvazne.
    Ty dve zeny mam v sobe take a myslim, ze je to dobre. Jednou silna, jednou krehka, byt jen porad stejna by asi bylo divne a pro me i dost nudne. :-))
    Tesim se na dalsi cteni a moc pozdravu a dobre energie posila
    Dagmar

    1. Milá Dagmar, moc si vážím vaší reakce – to, jak podpůrně reagujete na mě, i jak jste se rozepsala o sobě. Neskutečně mě mrzí, že teď máte takhle úmorné bolesti. Určitě bych se přidala k tomu, že pokud to jen trochu půjde, není potřeba řešit, proč se vám to děje nebo zda jste si to nějak způsobila sama. Může na obojím být kousek pravdy, ale těmihle otázkami si obvykle strašně moc nakládáme, a to vy teď rozhodně nepotřebujete. Nevím, jestli se dá s touhle bolestí pracovat tak, aby vám tělo řeklo, co se mu děje a co potřebuje… teoreticky si to dovedu představit a určitě by s tím nějaký terapeut pomohl, nicméně nikdy jsem v takovém stavu nebyla a tak nechci zbytečně „chytračit“.
      Budu na vás myslet a držím palce, ať je vám co nejdříve lépe!!!
      Aneta L.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *