Relaxace s imaginací

Relaxace mi jde asi ze všech aktivit vůbec nejlíp. Řekla bych, že v umění odpočinku a zevlování jsem téměř mistr. Nicméně i řízená forma relaxace mi docela jde, obzvláště když jí můžu provázet klienty.

Duchovní praktici a psychologové přišli na mnoho způsobů, jak lze efektivně odpočívat. V tomhle článku pro vás mám návod, jak postupovat v relaxaci, kterou se můžete snadno naučit a pak používat kdykoli a kdekoli, když budete mít chvilku času. Jde konkrétně o Autogenní trénink (metodu, kterou vymyslel J. H. Schultz) zakončený imaginací neboli představou, která vám může pomoci se zklidnit. V tom, jak postupuji, jsem byla silně ovlivněna zkušenostmi s nácvikem AT s Gabrielou Langošovou.

IMG_20170903_172557_245

Vyhradím si pro sebe asi dvacet minut, kdy mě nebude nic rušit. Najdu si místo, kde si můžu lehnout. Klidně se protáhnu, zazívám si. Ideální je položit se zády na rovnou podložku, natáhnout nohy a ruce položit volně podél těla. Můžu se ale nakonec uvelebit v jakékoli poloze, která mi je příjemná, a kdykoli ji můžu změnit.

Následující minuty mám jenom a jenom pro sebe. Zvolna se nadechnu a vydechnu. S každým dalším nádechem si můžu představovat, jak do mého těla spolu se vzduchem proniká všechno dobré a laskavé v této místnosti. S výdechem vypustím ze svého tělo všechno nepříjemné, neklid a napětí. S nádechem si opět představuji, jak do mě proniká všechno dobré a příjemné, s výdechem vypustím všechny starosti a bolesti, které mě tíží.

Tuhle chvíli mám jenom pro sebe. Můžu zavřít oči a odpoutat se tak od okolního světa. Zaměřím se na sebe, na pocity svého těla, na své prožívání. Myšlenky nechám zvolna plynout, teď mě nebudou rušit.

Každý nádech přináší do mého těla příjemný, klidný pocit. S výdechem se hlouběji uvolňuji. Nádech přináší mému tělu klid a mír, výdech dovoluje mému tělu hlouběji se ponořit do relaxace.

Můžu si zkusit představovat, jak moje tělo s prostupujícím uvolněním těžkne a rozprostírá se na podložce. Postupně těžkne moje pravá i levá noha. Příjemná, až slastná tíha postupuje od kotníků, přes lýtka, ke kolenům a výše ke kyčlím a zadku. Moje nohy jsou příjemně těžké. Svaly mého těla se uvolňují a tělo těžkne i v horní polovině těla. Cítím, jak jsou přitahovány k podložce moje ramena, paže po celé délce, a také ruce od zápěstí až ke konečkům prstů. Příjemná tíha. Moje tělo je těžké, těžké, těžké… A hlava je volná.

Pokud je mi to příjemné, můžu si představovat také uvolňující a příjemné teplo. Jako bych ležel/a blízko kamen a jejich uklidňující vřelost sálala do mého těla nebo jako by sluneční paprsky postupně prohřívaly celé tělo. Opět si zkusím představovat jak se tento pocit rozprostírá po celém mém těle – od nohou nahoru až k prstům na rukou. Je to sálavé teplo, které prohřívá moje svaly a všechny tkáně. Příjemné teplo v celém mém těle.

A čelo jako by konejšil a hladil příjemný osvěžující vánek. Cítím tíhu, teplo, uvolnění a klid. Činnost všech mých orgánů a žláz je přirozená, klidná, pravidelná. Také svůj dech nemusím nijak ovlivňovat, je klidný a pravidelný.

Až se mi bude chtít, můžu se ponořit ještě hlouběji do relaxace. Mysl mě zavede na krásné, bezpečné místo. Před očima se mi začne rozprostírat představa, která je zprvu nejasná, rozmazaná, ale čím dál jasněji vidím její obrysy, barvy, detaily – místa, které je bezpečné, klidné, překrásné, kde se cítím skvěle. Představa je čím dál tím víc konkrétnější, barvitější, jasnější. Představa klidného, bezpečného místa je zcela jasná.

Tohle je moje místo. Tady se můžu cítit uvolněně, bezpečně, zde můžu čerpat energii a užívat si jeho krásu. Pokud se mi bude chtít, můžu se rozhlédnout, co mě obklopuje. Všímám si barev, detailů, čehokoli, co mě zaujme. Zkusím se také zaposlouchat do zvuků, které tu jsou. Možná to tam dokonce nějak voní, zkusím to prozkoumat. Když se mi bude chtít, můžu se na svém místě čehokoli dotknout a vnímat ten dotyk.
Tohle je moje místo. Můžu si tu chvíli dělat naprosto cokoli, co mi udělá radost.

Až bude čas, rozloučím se se svým vnitřním místem klidu a krásy a postupně se budu vracet do svého reálného světa. Představa místa se postupně začíná rozplývat, mizí, rozmazává se, až je docela pryč. Nechávám ji odejít, protože vím, že se tam mohu kdykoli ve svých představách vrátit.

Nyní jsem zpátky na místě, kde jsem ulehl/a. Nechám plně rozeznít přítomnost, se všemi svými pocity, myšlenkami, tělesnými prožitky. Než otevřu oči, dám si chvilku, abych si uvědomila svoje smysly, mohla se protáhnout a zazívat. Hluboce jsem si odpočinula a načerpala nové sily. Otevřu oči, připravena na zbytek dne.

P.S.: Pokud tuhle relaxaci vyzkoušíte, budu moc ráda, když mi pak napíšete, jak se vám dařilo a jaké to bylo.

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *