Projekt „Život“

Asi každý z nás někdy prožije období, kdy začneme přehodnocovat svůj život. Tahle etapa u mě nastoupila v momentě, kdy jsem ztratila něco, co jsem milovala nade vše. Vědomí, že lze kdykoli o všechno přijít, může být nesmírně obohacující. Nebo taky dost deprimující. Každopádně jsem musela začít svůj život budovat od začátku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Několik uplynulých měsíců jsem byla intenzivně konfrontována s tím, že tohle všechno (snažení a utrpení na tomhle světě) možná žádný smysl nakonec nemá. Vnitřně jsem nepřišla o všechnu naději (naštěstí). Nicméně součástí mé dnešní reality je i připuštění toho, že vedle dobrých konců jsou časté i ty špatné. A vy jednoduše nikdy nevíte, kterému jdete v ústrety. Pro snílka, jako jsem já, je to tvrdý dopad na zem. Kvůli své terapeutické praxi jsem za tu zkušenost vděčná (po tomhle už nikdy nebudu klienty ujišťovat o smyslu, který možná zatím ještě nevidí). Nicméně v mém běžném životě bych si radši vybrala být toho ušetřena (a kdo by si to taky nevybral?!). Prošla jsem dny, kdy mi otázka, co ještě chci zažít než umřu, přinášela nihilistickou odpověď „nic“. Ne, že bych si přála zemřít. Byly to prostě týdny, kdy jediné, co mě bavilo, bylo spát a sedět v kavárně. Plány nebo dokonce sny mi připadaly buď zbytečné anebo příliš troufalé.

Potřebovala jsem restart, to je jasné. Když tohle období skepse trvalo pro věčně naivního optimistu, jaká jsem já, příliš dlouho, rozhodla jsem se trochu se popostrčit. Sofistikovanější techniky (jako například „Kde se vidím za deset let, za pět a za rok?“) jsem rovnou vyloučila. Upřímně, to, že vím, co bude za měsíc, pro mě bývá v tomhle období výkon. A tak jsem vyzkoušela tu vůbec nejjednodušší metodu, kterou zvládne každý během jednoho dlouhého filtrovaného kafe.

Čemu chci ve svém životě věnovat energii, chuť a čas?

Sedla jsem si s kávou na zem ve svém novém bytě, vzala si nekonečnou roli papíru, fixu a začala jsem psát. Můj seznam aktivit není obzvlášť nápaditý, nicméně vystihuje to, co mě baví a kam chci ve svém životě i nadále směřovat. Co mě mile překvapilo bylo zjištění, že se moje priority nijak zvlášť nezměnily od doby před rozchodem. Jistě, pro mě ta nejvýznamnější položka (budovat partnerský vztah) tam teď chybí a druhou nejdůležitější (vytvořit si domov) jsem musela násilně modifikovat z života ve dvou do bydlení sama. Nicméně všechno ostatní, co mi dávalo smysl nebo ve mně dokonce vzbuzovalo vášeň, zůstává.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V tom záchvatu kreativní aktivity jsem si udělala ještě jeden obrovský plakát na zeď. Napsala jsem si seznam drobných aktivit, kterým se lze věnovat (ideálně) denně vždycky na pár minut, jenž mě posouvají v tom, čemu se chci v životě věnovat. Chvilku pracovat na knize, vyfotit něco na blog, zacvičit si, naučit se něco nového z anglické gramatiky… Do sloupců jsem si pak napsala data následujících dní, abych si u daných položek mohla každý den hezky odškrtávat a mohla tak mít skvělý pocit sama ze sebe, jak pěkně se mi naplňování mé vize daří.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ono to podle mě opravdu vypadá jako dobrý nápad. Dokonce to teoreticky působí, že by to v praxi dokonce mohlo i fungovat. Nicméně už třetí den mého snažení jsem ulehla do postele s nemocí, která se pak opakovaně vracela. A tak se stalo, že uběhl měsíc, kdy jsem si skoro nic odškrtnout nemohla. Koukám na tu zeď a na prázdná, jen výčitkami naplněná pole. Hold člověk míní, život mění. Ovšem chuť zase si plnit ty svoje bláznivý sny, tu jsem v sobě zase zažehla. Nevzdávám to. A i když jsem teď větší skeptik (nebo možná větší realista?), pořád ve mně zbývá i troška naivity, že by se to třeba i mohlo povést.

P.S.: Co by bylo na vašem seznamu?

Comments are closed.