Rituál s ohněm

Prošla jsem obdobím, ve kterém moje mysl převzala nadvládu nad mým životem. Určitě znáte otravné myšlenky, které vás nutkavě přepadávají a těžko se jim brání. Nicméně to ještě nejsou ty největší mrchy. Čiré peklo umí způsobit domněnky a šeptání strachu. Tím totiž mučíme sami sebe úplně nejvíc a přestože se většina z toho nezakládá na realitě, někdy něčemu z toho dokonce uvěříme. To, jak jsem s nimi zkoušela zatočit já, se dočtete v tomhle článku.

night-fire-easter-celebration

To, že mě bývalý partner vyměnil v jediném týdnu za jinou ženu, byla obrovská rána pro můj pocit vlastní hodnoty. Potom, co jsem s někým byla tak intimně spojená a bezvýhradně jsem mu věřila, se otřásl můj svět. A tím i víra a důvěra – nejen v druhé, ale bohužel i mě samotné v sebe samu.

Pokud jste si něčím takovým prošli, asi přisvědčíte, jak těžké je odolávat trýznivým myšlenkám typu: „Nejsem dost dobrá?“, „Můžu si za to, jak ošklivě se ke mně zachoval, sama?“ nebo „Co když už se moje srdce navždycky uzavře?“ Na opravdovém osobním dně jako by se člověk dokázal stát nepřítelem sám sobě. To, jak moc nás může zranit i ten nejbližší člověk, je vlastně slabý odvar toho, jak rozdrásat dokážeme sami sebe. Náš strach a nejistota znají naše největší slabiny a umí na ně zaútočit.

V těch nejhorších dnech, kdy jsem se sotva lokty zvedala z bláta vlastních pocitů bolesti, hnusu, vzteku a strachu, jsem začala meditovat (článek o tom najdete tady). Protože ale útoky strachu dokážou byt tak silné, i já jsem musela vytasit celý svůj arzenál psychoterapeutických zbraní (o tom vám napíšu zas někdy příště). A tam, kde by ani psychologická věda nemusela stačit, došlo na magii rituálů. Začala jsem čarovat.

Následující rituál má právě takový účinek, v jaký budete věřit. To hlavní, co k němu potřebujete, je sebrat odvahu k tomu podívat se všem svým obavám zblízka do očí. Bude se vám hodit i tužka, papír a zápalky. Já to udělala tak, že jsem si po hodinách přemlouvání konečně sedla sama se sebou, nadechla jsem se a vydechla a ještě znovu si dodala kuráž. Věděla jsem, že domněnek a obav se ve mně nashromáždilo tolik, že jakmile odklopím sebezáchovnou pokličku, vyvalí se jako žumpa a nejspíš budou dost intenzivní. Už při tom pomyšlení se mi chtělo brečet, ale ustoupit jsem nechtěla. Když se dostanete tak jako já do bodu, kdy máte pocit, že už vám o moc hůř nebude, uděláte vlastně cokoli, co máte intuitivně pocit, že vám pomůže.

Tak to bylo i u mně. Znovu jsem se nadechla a vydechla a spustila. A tam se to na papíře začalo vyjevovat jedno po druhém, černé na bílém. Všechny myšlenky, se kterými už dál nechci žít. Obavy o mé vlastní hodnotě, představy, které mě drásají, hypotézy, které mi k ničemu neslouží. Postupně jsem je ze sebe vypisovala. Některé vyklouzly na papír hladce, jiné jsem musela dolovat a stálo mě to množství slz. Psala jsem a psala, pěkně jednu myšlenku za druhou na překvapivě dlouhý seznam, až jsem nakonec začala naplňovat i prostor po stranách. Když jsem skončila, ještě chvíli jsem počkala, zda se něco přeci jen ještě nevyplaví, ale bylo to tam. Už jenom to pomyšlení, že z toho shluku v mé hlavě jsou body na papíře, mě zklidňovalo.

A pak jsem s chutí škrtla zápalkou a ten papír hrůzy zapálila. Chvíli hořel plamenem, pak už jen doutnal. Dlouho jsem sledovala, jak se bílý papír mění v šedý prach, a představovala si u toho, jak se takhle rozpadají i moje myšlenky. A když už zbyl jen popel, s úctou jsem ho smetla a zahrabala do hlíny. Představovala jsem si, že každý z těch běžných úkonů má magickou sílu a opravdu mi pomůže v mém úmyslu. Moje obavy byly součástí mně, ale už mi víc neslouží. Vložila jsem je do země, která si s nimi poradí lépe, jak moje mysl. A když mi na rukách už zbyla jen hlína, rituál byl u konce.

Když budete někdy mít pocit, že by vám něco podobného prospělo, můžu vás jen podpořit, abyste šli směle do toho. Ať už věříte, že takový rituál může mít magickou sílu, nebo prostě jen máte chuť využít názorné paralely toho, co cítíte. Já se samozřejmě nezbavila úplně všech svých pochybností. Nicméně s radostí si uvědomuju, že ten den byl jedním z posledních dnů temna, a že úklid do mé mysli opravdu přinesl prostor a světlo.