Já, jen já.

Od té doby, co jsem svobodná, nacházím zvláštní zalíbení v těch prostých, ale mnoha smysly tolik nabitých větách jako: „Já, jen já“.

Třeba když jsem si hledala středně velký, sluncem naplněný byt v centru města a realitní agenti se mě stále dokola ptali: „Bude vás víc? Nebo vy s partnerem?“. Když jsem svým známým sdělovala své rozhodnutí odjet na dovolenou k moři. Nebo sobě v duchu, když usedám v elegantní restauraci s výhledem na západ slunce, abych si vychutnala večeři a skleničku vína. Já, jen já.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Snad je to proto, že jsem jako dítě vyrůstala bez otce a máma se ve mně navždycky zapsala jako úspěšná a soběstačná žena. Jak jsem vyrůstala, fascinovala mě, že dokáže vyjít s penězi a k tomu ještě ušetřit na úžasnou dovolenou. Že na rozdíl od jiných žen s lehkostí odmítá schůzky s muži, kteří jí za to nestojí, protože být sama jí vyhovuje víc než být s někým, kdo jí nesedne. Nebo když odcházela sama do kina, divadla nebo na koncerty klasické hudby a celá v černé vypadala skvěle. Vybavím si živě, jak sedí na balkoně nebo někde v kavárně, sama jen s hrnkem kávy a vlastní vyrovnaností.

Taky jsme spolu pravidelně usedaly k seriálu Sex ve městě, jehož během let opětovné shlédnutí ve mně už navždycky potvrdilo můj ideál dokonalé ženy: sebevědomá, samostatná, silná a úžasná.

Vždycky jsem doufala a tak trochu i tušila, že taková žena je i ve mně. Ve čtrnácti jsem ale vstoupila do prvního vážného vztahu a teď po dalších čtrnácti letech shledávám, že prozatím ještě neměla šanci se tak úplně projevit. V průběhu celého svého dosavadního dospělého života jsem se mohla buď uchýlit pod křídlo podporujícího partnera. Anebo když to nešlo překonat rozladění z jeho nedostatečné podpory a samu sebe a předstírat, že jsem silnější, než jsem si ve skutečnosti připadala.

Pokradmu sleduju tuhle tušenou, ale zatím ne úplně známou ženu ve mně, jak si užívá sedět osamělá na zahrádce kavárny, když všude kolem posedávají páry, jak ji baví flirtovat užívat si pozornost mužů, a zavírat dveře svého nového bytu, aby doma mohla chodit nahá, tančit nebo si jen dát pleťovou masku a se skleničkou v ruce sledovat sedíc na okně proudění lidí na ulici.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A i když to někdy není vůbec tak růžové a všechno, co by mohlo dělat radost, má místo toho pachuť osamění a smutku. Ačkoli si opakovaně uvědomuju, že moje občasné „stejně je mi líp samotné než s chlapem“ je většinou spíš obrana, aby tolik nebolelo, že mě ten jeden podstatný nechtěl. A i když stále přetrvává moje přesvědčení a odhodlání vybudovat partnerský vztah jako něco mimořádného, pro oba posilujícího a skýtajícího další duševní rozměr…. Stejně jsem vlastně hrozně ráda, že tahle žena má teď prostor žít zcela tak, jak se jí chce. Konečně. A s překvapením a obrovskou radostí sleduju, jak šťastná z toho je.

Comments are closed.