Ten nejlepší rok

Když jsem dnes ráno projížděla tramvají ospalým Brnem, ohlížela jsem se za rokem, ze kterého jsme včera vykročili. Celé město bylo zahalené v mlze, stromy obalené téměř křišťálovým mrazem a chodníky pokryté droboučkými vločkami. Ulice byly tiché, vše jako by se už rozloučilo s časem minulým. A v tom bílu jsem cítila, že se otočil list a teď se v klidu a pokoji s lehkým zachvěním a hezkým těšením čeká na to, co se napíše dál.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vyšla jsem z domova, procházela kolem své terapeutické pracovny, v tramvaji projížděla městem, které mi letos dělalo takovou radost, kolem fakulty, až k lince důvěry, kde pracuji. Jaký byl rok 2016? Nedá mi to se neohlédnout. Vidím ho v celé jeho kráse. Včera jsem si se slzami v očích zničehonic uvědomila, že to byl možná ten nejkrásnější rok ze všech, které jsem zatím prožila. A z celého srdce za to s obrovskou pokorou děkuju.

Na začátku roku se vyplatila moje předchozí dřina a po měsíci učení jsem se stala magistrou mého zamilovaného oboru Psychoterapeutická studia. Podobně jako dnes bylo ten den bílo, když jsem čerstvě zasněženým Brnem nesla ještě teplou magisterskou práci k odevzdání. A podobně bílo jsem měla v hlavě pár týdnů na to, když jsem si před červeným kostelem uvědomila, že jsem právě udělala státnice, a volala Martinovi, jestli je to všechno pravda.

Moje tehdejší práce v kavárně mi umožnila získat větší lehkost v uvažování nad svou kariérou. Došlo mi, že i kdybych třeba na nějaký čas nesehnala práci v oboru, vždycky je po nějaký čas zajímavé a přínosné dělat něco úplně jiného. Zatímco jsem chodívala otevírat tichý prostor pod Katedrálou Petra a Pavla a při šlehání té nejjemnější pěny jsem meditovala nad tím, kudy se vlastně chci vydat. A když jsem pak odpoledne kráčela centrem města domů a na Zelném trhu jsem si koupila čerstvé květiny a byliny, měla jsem pocit, že mám před sebou nepřeberné množství možností.

Na chvíli jsem se těmi všemi variantami nechala tak trochu zavalit, ale na výcviku se mi podařilo to rozetnout. Svojí hlavu přehřátou z neustálého uvažování a tělo rozžhavené ze sauny jsem šla ochladit nejdřív do ledové sprchy a pak do studené noci. Nezapomenu na ten magický pocit, když jsem zvedla hlavu a uvědomila si, že jak tam tak nahá nořím nohy do chladné rosy, shlíží ke mně laskavě měsíc v úplňku. A že si můžu víc věřit, protože existuje ještě něco mocnějšího, co mě má evidentně rádo a dohlíží na mě.

A tak jsem založila svojí vlastní psychoterapeutickou praxi. Rozhodla jsem se, že napíšu knihu. Začala jsem se pořádně věnovat tomuhle blogu. A slíbila jsem sama sobě, že sny už konečně nebudu odkládat na vhodnější okamžik a začnu si je plnit už teď. „Nejlepší den pro zasazení stromu byl před dvaceti lety, druhá nejvhodnější chvíle je právě teď“, říká se prý.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Za rok 2016 jsem zažila spoustu překrásného, ale nejvíc s ním mám spojený ten neskutečný pocit svobody. Většinu dní se probouzím s radostí. A nevím, jestli mě víc uspokojuje to, že se na vývoji svého štěstí sama podílím, nebo vzrušuje to, že stejně nemám nic pod kontrolou a věci se prostě dějí. Rovnováhu tomu nejspíš dodává moje silné přesvědčení (bodeť by ne, když jsem rogersovský terapeut!), že se všechno děje, tak jak má.

Nejspíš o tom ještě nevíte, ale v květnu jsme se na dovolené v Řecku s přítelem zavázali k bláznivé výzvě – když se nebudeme rok hádat, vezmeme se! O tom, jak se nám to (ne)daří píšeme blog rokbezhadek.cz. Nevím, čemu můžu vděčit za to, že jsme se společně vyhrabali z neustálého dohadování a přemítání, zda vůbec být spolu. Nejspíš je v tom ta lehkost, která teď prostupuje mým životem. Už tolik netlačím na pilu.

A pak je tu spousta střípků – svatba mých rodičů, stejně jako svatba mé úžasné kamarádky, která mě poctila tím, že jsem mohla být její svědkyní, práce na nové lince důvěry, zařizování vlastní terapeutovny, nápad na nový projekt, Chanel no. 5, který jsem si zamilovala, spousta objetí, telefonát, že je táta zdravý, Abinčina bulka, která se ukázala být v pořádku, to, jak si s kamarádkou u ní doma do noci povídáme a jak jí objímám na jejích promocích nebo se s jinou úžasnou přítelkyní a všemi kolegy loučím na posledním setkání terapeutického výcviku…

Byl to nádherný rok. DĚKUJU!

Comments are closed.