Zasmát se sama sobě

Strašně moc ráda se směju. A úplně nejradši se směju sama sobě. Jsem za to ráda.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem bezděky rozesmála svoje dvě kamarádky. Občas se mi to tak podaří, když něco plácnu a pak už se to nedá vysvětlit. Kamarádka se mě ptala, jestli si taky nechci koupit modré silonky, které si pořizovala, a já jí odpověděla, že jsem na to příliš konzervativní. Začala se strašně smát a nemohla přestat, „já tě žeru“, vysmála se mi. Můj styl oblékání totiž rozhodně konzervativní není – mezi hot pants, kimonem, bomberem s květy nebo kovbojskými kozly s barevnou výšivkou by se modré silonky řadily k umírněným kouskům. Marně jsem se snažila vysvětlit, že jsem konzervativní v tom smyslu, že modrou prostě nenosím a tečka. Jak se mi ale holky smály, radši jsem se k nim s radostí přidala.

Ten večer před usnutím jsem si na to znovu vzpomněla a z polospánku jsem se začala chichotat. až jsem se sama sobě od srdce zasmála.

Zbožňuju tyhle momenty. V těch chvílích, kdy něco plácnu, udělám zvláštně, když se mi podaří žertík a druzí se smějí, si připadám zas jak malá holka a rozesmívá mě už ten samotný fakt, že je něco k smíchu, ať už je to cokoli. Pamatuju si, že když jsem dospívala, občas jsem se začala při vzpomínce na něco smát a když to v tu chvíli bylo nevhodné, rozesmívalo mě to ještě víc.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když si tyhle malé chvilky upřímné trapnosti zase užiju, ožívá ve mně dítě, které je prostě šťastné, že je zábava, že slyší smích, a pokud k tomu mohlo přispět, tím líp.