Momentka z cesty

Byla jsem na cestě na výcvik. Brno jsem opouštěla lehce rozrušená a chaotická, ale co se dalo zvládnout jsem uzavřela. Byla jsem napjatá, ale zároveň jsem se už pomalu přelaďovala na svůj terapeutický čas. Ještě bývalo předat po cestě mojí fenku Abi jejímu prozatímnímu opatrovateli, všechno klaplo na výbornou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přestoupila jsem do dalšího vlaku, ze zad jsem shodila obrovskou krosnu, vysvlékla jsem si několik vrstev a protáhla jsem se. Tak, teď už nemusím na nic myslet a můžu se věnovat jen cestě samotné. Vlak se rozjel a já nejdřív se zavřenýma očima relaxovala, aby doběhly všechny starosti a myšlenky. A jak jsem postupně ujídala palačinku s čokoládou a upíjela kávu (jo, musím uznat, umím si to dělat pěkný), stres jsem nechávala za sebou a začínala jsem se těšit.

Pozorovala jsem ubíhající krajinu kolem a jak mi bylo líp a líp, uvědomila jsem si, že nejvíc se vlastně těším z toho, co je právě teď.

Najednou to ve mně všechno bylo – vědomé a přítomné – štěstí a vděk, že všechno v mém životě je v pořádku. Klid a smír, protože v tuhle chvíli nepotřebuju ke spokojenosti vůbec nic. Láska k životu, která ze mě čas od času vytryskne, když jsem skromná a dojde mi, že právě teď v ten prchavý moment mám vlastně úplně všechno.

A než se plně rozvinula ta příchuť té absolutní spokojenosti, napadlo mě, že o tohle všechno nechci přijít a zároveň, že je nevyhnutelné, že to pomine.

Seděla jsem zabořená do sedačky a všechno kolem mě bylo v pohybu. Krůček mě dělil od toho se bát všech těch pohybů a změn, které k té naší cestě životem prostě patří. Nakonec jsem si ale stihla připomenout, dřív než bych se začala propadat do podzimní melancholie, že jestli o to všechno můžu přijít z okamžiku na okamžik, třeba příští minutu, je nejzdravější si tuhle jedinou minutu, kterou mi teď život daroval, užít naplno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A podařilo se mi to. Pár minut jsem byla prostě a jednoduše doopravdy šťastná. I když se nic nedělo a já se trmácela sama přes celou republiko, dělo se vlastně všechno a všechno jsem měla.

Comments are closed.