I já jsem cyklická žena

Vždycky mám období, kdy se stáhnu do sebe, mám méně energie a klesne i moje chuť cokoli dělat, tvořit nebo i vymýšlet. Tohle období se děje zhruba každý měsíc. Pohupuju se na vlnách, periodicky. Jak já na vlastní kůži, tak dokonce i vy čtenáři tohohle blogu můžete podle mých měsíčně se opakujících prodlev v publikování nových článků potvrdit, že menstruační cyklus má opravdu velký vliv na psychiku ženy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dřív se o tom moc nemluvilo – nebo snad možná ne kolem mě. Mám sice skvělou mámu, která mě zasvětila do toho, co je perioda ještě dřív, než jsem ji zažila (jsem za to vděčná), docela dobrou výuku, kde nám vysvětlili, co se v těle vlastně děje, i dostatek časáků pro malé i velké holky o pomůckách, bolestech, dokonce i o blbých náladách. Ale o nějakém hlubším vlivu na psychiku nebyla vůbec řeč. Nikde nepsali o vlivu na tvořivost, o bilancování života nebo snad o pravidelném přerodu z naivity a rozpuku do skepse a útlumu, které já zažívám každý měsíc.

Jsem z generace, kdy se skoro každé dívce kolem šestnácti let začínala předepisovat hormonální antikoncepce (bez ohledu na to, zda už žije sexuálním životem). Pamatuju si na přednášku ve škole paní, která nám všem doporučovala vynechávat pauzu na tzv. menstruaci, protože je podle ní zbytečná (a až později jsem zjistila, že je při braní pilulek v podstatě falešná). Jak jsem dospívala, začala jsem menstruaci vnímat jako něco otravného, zbytečného a snad i nežádoucího.

Trvalo mi dlouho, než jsem si našla cestu ke svému menstruačnímu cyklu a tím pádem taky víc k sobě. Zní to možná nadneseně, ale opravdu to tak cítím. V dnešní době je pro mě vnímání periody dobrým pomocníkem, jak lépe rozumět svým aktuálním pocitům, myšlenkám a celkovému životnímu nastavení. Zjistila jsem, že na začátku měsíce bývám nadšená, akční a otevřená životu, zatímco ke konci mě vtahuje moje vnitřní hloubka, chci být spíš sama a nemám síly nazbyt. Menstruace je pro mě bolestivým rituálem, díky kterému se můžu konfrontovat se svými bolestmi a vnitřními stíny (a často, když už jsem v té ráži, tak se rovnou konfrontovat i s partnerem). Většinou mi nezbývá než se zklidnit až do téměř meditačního stavu mysli. A někdy se dokonce na pár okamžiků ponořím do vnitřní moudrosti (která ale rozhodně není moje, spíš mám pocit, že jde o nějakou starou sdílenou zkušenost všech žen).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ohlížím se za tím – co mi pomohlo v tom, začít se na svoji periodu dívat jinak?

  • Měla jsem obrovské štěstí, že můj první partner byl a pořád je velmi citlivý k ženské duši (jakékoli). Vedle něj jsem mohla rozkvést z dívky v ženu. Můj druhý životní partner je v tomhle ohledu sice méně podpůrný, nicméně možná právě to mi dovoluje učit se stát na vlastních nohách a důvěřovat sobě a i svému tělu.
  • Když jsem přestala brát antikoncepci, poctivě jsem každý měsíc vnímala změny, které se u mě dějí, a právě tohle pochopení mi dovoluje být k sobě upřímnější a mnohdy i laskavější. Na konci měsíce se třeba už netrýzním pocitem viny, že jsem toho nestihla tolik, kolik jsem měla v plánu.
  • Docela mě ovlivnily knihy Mirandy Grey a dokumenty jako Rudý měsíc. Díky jejich úhlu pohledu jsem se začala i já jinak dívat na svůj cyklus, vypozorovala jsem jeho zákonitosti, odkoukala fígle od starších žen jako uvolňující taneční pohyby pánve při bolestech nebo až téměř analgetickou moc orgasmu.
  • Velký posun ve vnímání mého ženství také nastal, když jsem začala používat menstruační kalíšek. S tampony a vložkami jsem svou menstruaci vnímala jako nečistou. Proto mě používání kalíšku tolik překvapilo – krev byla prostě krev, je rudá a hebká a není na ní nic odpudivého.
  • Hodně mi pomohla taky moje kamarádka Bebe. Kdysi řekla něco v tom smyslu, že menstruace je takový malý porod. Dodnes nevím proč, ale ta paralela se mi hrozně zalíbila a dovolila mi vnímat krvácení jako rituál, Když mě podbřišek bolí, celá oteču a sotva se vleču ulicí, jsem k sobě citlivá a nestydím se pohladit si břicho, abych té bolesti poslala trochu tepla a laskavosti. A křeče beru jako přípravu na porod – ne zbytečnou otravu v životě ženy.

Možná to celé vnímáte úplně jinak než já – to je určitě v pořádku. Jen jsem se s vámi chtěla podělit o to, co pomáhá mně a třeba to někoho z vás inspiruje. Koneckonců, můžeme se tvářit, že menstruace vlastně skoro neexistuje, ale každé z nás se to týká měsíc co měsíc. A můžeme se dokonce přetvařovat, že se nic neděje a že v tom mužském světě na nás perioda skoro nemá vliv, ale myslím, že všechny tušíme, že má – a možná větší, než si připouštíme. Tak o tom klidně pojďme mluvit.

P.S.: Co pomáhá, milé ženy, vám?

Comments are closed.