Co terapeuti dělají pro zachování svého duševní zdraví (pokud jim ještě nějaké zbývá)

Jedno z mých ponaučení do profesního života: psychologové a psychoterapeuti jsou prostě lidi – stejně tak jako jejich klienti.

Přiznávám, dřív jsem si to nemyslela. Na vykonávání profese terapeuta jsem měla (možná příliš) vysoké požadavky. Psychoterapeut by podle mě měl být člověk, který se svým vnitřním klidem blíží tibetskému mnichovi, bystrostí elitnímu vědci, vřelostí vašemu nejlepšímu kamarádovi, měl by žít dokonalý, vyrovnaný a naplněný život, mít překrásné vztahy a dožít se vysokého věku. Aleluja.

Nicméně jak jsem se sama výkonu tohoto povolání přibližovala, postupně jsem (nejspíš v rámci zachování vlastního psychického zdraví) ze svých očekávání slevovala. Pořád mám laťku vysoko, jsem v tomhle přísná jak ke kolegům, tak především sama k sobě. Ale to, že je psychoterapeut taky jenom člověk, pociťuju na vlastní kůži od té doby, co sama terapeutkou jsem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak třeba dneska. Mám domluvené jen dvě schůzky s klienty, ale přiznám se, že jsem v pokušení je zrušit. Před týdnem jsem se nachladila, mám rozhozené zažívání, blíží se moje perioda a náladu mám eufemisticky řečeno mizernou. Lezu s postele, abych v kuchyni snědla několik sušenek, a znovu do ní padla. Nakonec vstanu jen díky své labradorce Abigail, která je z každého rána (pro mě v tomto stavu nepochopitelně) šťastná. Den zachrání jen pomyšlení na caffe latte v kavárně Mymika, které chutná jako kávový obláček, na kterém jsem se stala bez nadsázky závislá. Oblékám se do šedé, nazouvám mokasíny, jde se na kafe.

A cestou tam si uvědomuju, že to není první podzim, kdy mi energie rapidně klesá. A že jestli si chci zachovat nadšení a elán do práce ve všech těch projektech, které jsem si namyslela, musím pro sebe něco dělat. Sebezáchovné mechanismy bych zvažovala ať už bych dělala jakoukoli profesi, ale tím, že mám na sebe jako terapeutku vysoké očekávání, tak to celé rázem nabývá vážnějších rozměrů. Už to nejsem jen já pro sebe a své nejbližší okolí, proč se musím udržovat fit, teď už je to i pro všechny moje klienty, kterým chci pokaždé otevřít nejen dveře, ale taky srdce a svou mysl a k tomu prostě musím být v psychické formě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

A tak přemýšlím nad tím, co psychoterapeuti dělají, aby byli psychicky zdraví a odolní?

  • Vlastní psychoterapie – Podle mého názoru by si každý, kdo chce pomáhat lidem, měl umožnit pomoct nejdřív sám sobě. A to nejlépe metodou, kterou chce používat. Docházet do vlastní individuální terapie mi připadá důležité nejen předtím, než se člověk rozhodne být terapeutem, ale pokračovat v tom i nadále. Protože i v životě terapeuta se vyskytují problémy, dějí špatné věci a ne se vším je schopný se popasovat sám. Jistě, po stovkách hodin sebezkušenosti a terapie už o sobě člověk leccos ví a umí se sebou zacházet rozhodně lépe než na začátku. Ale protože život je v tomhle neúprosný a stále přináší nové nepředvídatelné lekce, je třeba se na ně kontinuálně posilňovat.
  • Supervize – Aby terapeut mohl dělat svoji práci, co nejlépe, měl by se zamýšlet nad tím, proč postupuje tak, jak to dělá, a mít možnost poradit se s někým o nejasnostech nebo i chybách, které se v průběhu jeho praxe nevyhnutelně vynořují. K tomu slouží supervize. Obvykle jde o zkušenějšího kolegu, se kterým terapeut probírá své pracovní problémy, otazníky a nejistoty. Mít supervizora je etické obzvláště s ohledem na zachování mlčenlivosti vůči klientovi. Taky supervizor má totiž tuhle povinnost a společně tak vytvoří bezpečné prostředí, které je (nebo by alespoň mělo být) jediným místem, kde psychoterapeut mluví o svých klientech a svých postojích k nim.
  • Rituály – Už jsem se doslechla o různých metodách, jakými se terapeuti snaží popasovat s těžkostmi, které skýtá doprovázení druhých nejtemnějšími místy jejich duše. Po každém setkání vyvětrat, umýt si ruce, prostor vykouřit šalvějí, udělat si mezi dvěma sezeními pár poznámek, před příchodem klienta krátce meditovat, přicházejícího klienta uvést čajovým rituálem, při zamykání pracovny si vizualizovat, jak všechny myšlenky a pocity ohledně klientů nechává tam, kde jimi žije, aby ve svém osobním životě mohla žít svůj vlastní život… to jsou střípky, s jakými se mi svěřili zkušenější kolegové.
  • Další vzdělávání – Psychoterapeutovi sice k výkonu profese stačí absolvovat jen jeden výcvik, ale pravdou je, že mnoho odborníků jich za život absolvuje několik. Pracovníci pomáhajících profesí jsou velmi často lidé lační po dalším vzdělávání – po workshopech, kurzech, přednáškách. Učení se profesi je tak celoživotní proces. Velmi pomoci v něm může předávání zkušeností, k čemuž jsou výborné různé konference.

… A spousta individuálních cest, kterými se jednotliví terapeuti snaží udržet v duševní pohodě.

O tom, co dělám pro své zdraví já a i o tom, co se chystám začít dělat, ale zase někdy jindy… Teď si jdu zalézt v roláku do peřin a relaxovat.

P.S.: Jak se udržujete v duševní kondici vy?

 

Comments are closed.