Vize budoucnosti

Moc ráda sním.

Nejlépe se s ní o budoucnosti – ta ještě není napsaná a proto si můžu na prsou hřát naději, že se moje přání jednou uskuteční.

Nahlížet do budoucnosti se dá jen když si člověk v mysli stoupne na špičky, zavře oči a nechá se unést.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

„Zavřete či. Následující minuty máte jen pro sebe.

Uvědomte si všechny své smysly, jeden po druhém.

Myšlenky nechte volně plynout, jsou vám teď lhostejné. Vaše mysl vyplouvá…

…A před vašima očima se rozprostírá obraz vás samotných za pět let. Díváte se na sebe v budoucnosti.

Co děláte? Kde jste? Jak se cítíte?“

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tohle psychoterapeutické kouzlo“ jsem na vlastní kůži zažila mockrát. Vždycky, když se pak vrátím nazpátek na zem, do současnosti, cítím se být bohatší. Díky své vizi si totiž můžu ujasnit za čím chci jít a kudy se tam za tím mám vydat.

Před měsícem jsem čekala na supervizi na zahrádce kavárny Flexaret. Potřebovala jsem si ujasnit svoje pracovní priority. Zasněně jsem koukala na Petrov, obraz se mi rozmazával a já viděla samu sebe za patnáct let. Napsala jsem si to všechno a ty řádky jsou nasáklé mou živou představivostí a vroucnými přáními. Představa mě za pět let  – tajil se mi u toho dech a zase jsem všechno poctivě zaznamenala. A za rok – já za jeden rok – kde jsem, s kým, co dělám? To bylo nejtěžší. Nepřát si, jen nechat mysl volně plynout, ať ukáže, na co si myslí potají (a to je obvykle i to, co později udělám, aniž bych věděla proč). Dostala jsem na oplátku souřadnice, byť nepřesné, ale cítila jsem, že mě dokážou nasměrovat. Zbývalo už jen domyslet, kudy se vydat, abych se tam časem dostala. To mi pomohlo plánovat a ujasnit si, co teď vlastně chci. To mě motivuje.

Když jsme před pár dny šly ulicí s kamarádkou Ade, vzpomínala na jeden seminář ve škole, kde jsme se cvičení vize budoucnosti učili na vlastní kůži. Připomněla mi mou představu sama sebe, jak sedím u okna v kuchyni (je to jiná kuchyně, než ve které sedím teď), v náručí mé dítě, právě ho kojím. Jakmile to zmínila, v mém nitru celá ta představa znovu ožila, rozkvetla a během chvíle jsem zase byla zpátky tam. Dívala jsem se z okna do parku, za mnou rozdělané pečení, ve mně přesně ty stejné pocity jako jsem měla kdysi…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Upřímně nevím, jestli tohle jsou záblesky naší budoucnosti. Myslím si ale, že ne. Že to spíš jsou takové střípky našich potenciálních životů, které nám zrcadlí naše přání a hodnoty teď a tady. Stejně ale vám všem doporučuju si tohle cvičení udělat, až budete mít chvilku klidu. Ta síla toho je až magická…

P.S.: Už jste tuhle techniku zkoušeli? Jaké jsou vaše dojmy z ní?

 

 

Comments are closed.