Diářový rituál

Vedu si diář s kroužkovou vazbou. Jelikož si ho vyrábím sama, vždycky jednou za čas přijde moment, kdy z něj vyndavám stránky popsané zkušenostmi, pocity a myšlenkami, a zakládám nové, dosud nepopsané listy. Je to pro mě skvělý rituál, jak oddělit minulost a budoucnost.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Venku už je sychravý podzim, před kterým jsem se schovala do kavárny Mymika. Procházím své poznámky z léta, až se moje mysl odpoutá docela a zase jsem v Řecku, v práci, která tehdy byla nová, u bazénu i u podepisování smlouvy na novou kancelář… Povzdychnu si, napiju se caffe latte, které chutná jako kávový obláček, a když rozevírám kroužky vazby, to cvaknutí mě dokonale uzemňuje. Listy uběhlých měsíců s téměř posvátnou úctou ke svému životu vyjmu z diáře a vážu je stužkou. To už je mi jasné, že tohle všechno uplynulé je za mnou. Bude mi to tichou oporou, byť schované v knihovně mého pokoje.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když vytahuju čisté nalinkované stránky, plním jimi diář, když je popisuji čísly budoucích dní, začínám se těšit. Nevím, co se na nich odehraje, co mě potěší a čemu budu čelit, ale očekávám je s vírou všeho nejlepšího.

Zacvaknu vazbu a nalistuju dnešek.

Tak pojďme ty budoucí dny tvořit, říkám si pro sebe, když opouštím kavárnu a vstupuju do toho prázdného prostoru, který sice je nalinkován, ale jinak je na mě, jak se mi podaří ho naplnit.

P.S.: Co vy? Také máte nějaký takovýhle přechodový rituál?