Jak se sžívám s Brnem

Nikdy jsem nechápala, jak mohou někteří lidé srovnávat Brno s Prahou. A nerozumím tomu ani teď. Nicméně zatímco dřív to mělo pohrdavý kontext („jak vůbec někdo může srovnávat nudné Brno s velkolepou a úchvatnou Prahou?“), teď už je můj postoj smířlivý. Praha je Praha. Brno je Brno. Obě města jsou jiná, se svými slabinami i svým jedinečným kouzlem. A obě tahle města jsou ve mně hluboce spojena s životními etapami, kterými jsem v nich procházela.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je na čase si přiznat, že se mi Brno ošklivilo také kvůli tomu, že bylo kulisami náročné části mého příběhu. Do Brna jsem několik let dojížděla za jediným bodem, který ale byl v mém vesmíru podstatný – bydlel tu můj přítel. Do čtyř dnů jsem v Praze vmáčkla všechny přátele, školu, práci, domácí studium, abych mohla lehce strhaná s batohem na zádech a psem na vodítku dojet po třech a půl hodinách a často stresu z cesty do města, které mi moje útrapy nedokázalo vynahradit. Musím přiznat, že se možná snažilo, ale doma je prostě doma a to moje doma byla Praha.

Když jsem se smířila s tím, že dojíždění je pro mě příliš náročné, a začala jsem v Brně žít, musela jsem čelit faktu, že jsem docela sama daleko od svých nejbližších, na Moravě, která se vymezuje vůči Čechám (do té doby jsem o tomhle rozdělování neměla ani potuchy) mezi Brňáky, z nichž někteří hází hnůj na jediné město, které mi v životě nabídlo mateřskou náruč – na Prahu. Brno mi nakonec dalo několik úžasných přátel. Jsem za to obrovsky vděčná, a ještě víc za to, že se mnou zvládli mé pocity naprostého vykořenění.

Brno mi bylo chabou náhražkou domova, když ten jediný, kvůli kterému jsem do Brna přišla, odjel na půl roku pryč. Jeho krásy nestačily na to, aby mi byly oporou v dobách mých věčných dilemat, jak naložit s budoucím životem. Jeho překrásné parky, úžasné kavárny a skvělé knihovny byly po dlouhý čas pouhými záplatami na můj stesk po mých pražských parcích, kavárnách a knihovnách, které jsem milovala.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V psychologii je známý efekt, že lidé mají rádi to, na co jsou zvyklí. Pokud dokola potkáváte stejného člověka, tak byť jste s ním nikdy neprohodili ani slovo, je vám po nějakém čase pravděpodobně sympatičtější než někdo úplně cizí. U mě se to takhle nejspíš stalo s Brnem. Nakonec jsem si na něj docela zvykla. Postupně jsem začínala vidět jeho příjemné stránky. A čím jsem se měla lépe, tím víc jsem si jich vážila.

Nevím, jak dlouho tu ještě žít budu. Nicméně teď tu jsem. A učím se mít tohle město ráda. Vypadá to, že ono má docela rádo mě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA