Co terapeuti dělají pro zachování svého duševní zdraví (pokud jim ještě nějaké zbývá)

Jedno z mých ponaučení do profesního života: psychologové a psychoterapeuti jsou prostě lidi – stejně tak jako jejich klienti. Přiznávám, dřív jsem si to nemyslela. Na vykonávání profese terapeuta jsem měla (možná příliš) vysoké požadavky. Psychoterapeut by podle mě měl být člověk, který se svým vnitřním klidem blíží tibetskému mnichovi, bystrostí …

Z deníku začínající blogerky

Dřív, když jsem sledovala svoje oblíbené blogerky a přemýšlela jsem o založení vlastního blogu, jsem měla pocit, že blogováním se můj život nějak změní. Možná proto uběhly asi dva roky, aniž bych svůj koncept psychoterapeutického blogu vytáhla ze šuplíku své mysli. S prvním příspěvkem jsem vůbec nevyšla na světlo online …

Vize budoucnosti

Moc ráda sním. Nejlépe se s ní o budoucnosti – ta ještě není napsaná a proto si můžu na prsou hřát naději, že se moje přání jednou uskuteční. Nahlížet do budoucnosti se dá jen když si člověk v mysli stoupne na špičky, zavře oči a nechá se unést. „Zavřete či. …

Introvert, (ne)těší mě!

Vždycky jsem tvrdila, že jsem introvert. Tečka. Vysvětlovalo to můj stud v rozhovorech s neznámými lidmi, proč se mi nechce do společnosti hodně lidí i to, že se nerada seznamuju. Pak mi ale B. Šťastná nasadila brouka do hlavy. Stydlivost je prý hodně o lenosti. Pocity studu totiž při seznamování s …

Diářový rituál

Vedu si diář s kroužkovou vazbou. Jelikož si ho vyrábím sama, vždycky jednou za čas přijde moment, kdy z něj vyndavám stránky popsané zkušenostmi, pocity a myšlenkami, a zakládám nové, dosud nepopsané listy. Je to pro mě skvělý rituál, jak oddělit minulost a budoucnost.   Venku už je sychravý podzim, …

Jak se sžívám s Brnem

Nikdy jsem nechápala, jak mohou někteří lidé srovnávat Brno s Prahou. A nerozumím tomu ani teď. Nicméně zatímco dřív to mělo pohrdavý kontext („jak vůbec někdo může srovnávat nudné Brno s velkolepou a úchvatnou Prahou?“), teď už je můj postoj smířlivý. Praha je Praha. Brno je Brno. Obě města jsou jiná, …

Dopis Praze

Milá, nejmilejší Praho, už nějakou dobu se Ti chystám napsat. Dlouho jsem ale nevěděla, co přesně ti říct… Viděla jsem, že ti psala Martina, a hrozně se mi ten nápad líbil, obzvlášť když se teď vídáme tak málo. Nakonec mi došlo, že to bude rozloučení. Proto se mi do toho …

(Ne)šťastně zamilovaná do umění

Věnovat se umění je jako životní vztah, ve kterém musíte přislíbit oddanost, věrnost v dobrém i zlém a zároveň přijmout kompletní nejistotu ohledně budoucnosti. Jo, je to pěkný najít svoje umělecké vyjádření, se kterým do toho jako s parťákem chcete jít. Ale řeknu vám, je to taky pěkná fuška…   …

Jsem velká holka

„Nazdar, lidstvo!“, zvolal spolubydlící Ota po příchodu domů. „Ahoj od jednoho človíčka“, odpovídám mu zabraná do práce. „Malého, bezvýznamného človíčka?“, pokračuje on v dobré náladě. „Tak to ne!“, odpoutám svou pozornost od počítače, „Významem ani náhodou, naopak. Malého vzezřením“. Vtipkovala jsem. (O mých fyzických rozměrech. Své významnosti na tomhle světě …