Odpočinek střídá akci!

Když jsem vám včera psala o tom, že nemám moc energie a sil, brala jsem to jako takové svoje veřejné přiznání. Zachytila jsem, jaké někdy mívám výčitky svědomí z toho, že nezvládnu takový objem práce jako většina lidí kolem mě. Přiznala jsem tak nejen před vámi, ale do jisté míry také před sebou, něco, co považuji za svou docela velkou slabost. Nicméně psala jsem vám i o tom, že se s tím učím pracovat a přijímat sebe samu takovou, jaká jsem – tedy i své pomalejší tempo a výkyvy energie.
Po napsání článku jsem vyrazila do terapeutovny, abych tam natočila další video. Těsně před domem mi ale došlo, že jsem si zapomněla klíče. Svižně jsem se vrátila domů a znovu vyrazila. V téměř stejné vzdálenosti mi ale došlo, že klíče i foťák sice mám, ale zapomněla jsem paměťovou kartu pro záznam videa. Bylo už docela pozdě a viděla jsem, že za chvíli bude světla ubývat. Musela jsem se smát. To se tak přihodí, že vesmír nechce, abyste něco udělali. Jak jinak říct „zůstaň doma, děvče, dnes je den odpočinku“? Tak jsem poslechla. 
Dnes, druhý den, vstávám a cítím, že něco je jinak. Mám chuť pracovat, tvořit, udělat kus dřiny. Malý záchvěv ve mně znamená hlasité zvolání vesmíru: „Dnes je čas pracovat, děvče!“
Kdysi jsem byla na semináři taoismu. Učitel nám tam zmiňoval zásadu, podle které by se každý měl řídit: „Odpočinek střídá akci!“
Dnes na to intenzivně myslím a nemůžu než nesouhlasit. Vytáhla jsem z knihovny také knihu Bioenergetiky, ve které A. Lowen píše pro mě osobně tu nejobjevnější myšlenku, přestože mnohým z vás bude nejspíš připadat až banálně jednoduchá: „Nabíjení a vybíjení představují vzájemně související děje“. To, že člověk potřebuje nabít energii k tomu, aby ji mohl životem spotřebovat, mi bylo vždycky jasné. Nicméně o vybíjení jsem se vždycky zajímala málo a až poslední dobou začínám chápat, že musím procházet cyklem vybíjení energie, abych ji mohla zase dobíjet. 
Zdá se, že včera moje tělo, celý vesmír, zkrátka všechno kromě mé mysli, chápalo, že je čas vybít se. A když jsem se přestala vzpouzet, dostavil se ten žádoucí efekt – mohla jsem zase začít dobíjet baterky a s dnešním ranním zážehem znovu ožít. 
  • Lowen, A. (2002). Bioenergetika – Terapie duše pomocí práce s tělem. Praha: Portál.