Ta chuť žít, co mám teď

Sedím v okně otevřeném dokořán, nohy mi trčí do pruhu slunečních paprsků a čtu si. 
Dávám si v práci pauzu. Zrovna nikdo nevolá, e-maily mám zodpovězené, potřebuju si chvilku odpočinout.
Venku je tak nádherně! Fantazíruju o tom, jak bych vyběhla ven, vydala se na výlet, večer někde na lavičce popíjela víno a nafotila západ slunce.
Přitom vím, že kdybych nebyla v práci, stejně bych s největší pravděpodobností seděla někde uvnitř a buď svištěla internetem nebo si četla…
Společnost mi tu dělá A. Geislerová (P.S.) a ta vzletně píše: „Oslavujte život!“ Před chvilkou jsem dočetla kamarádky (adepise.blogspot.cz) seznam, co ještě chce stihnout zažít tohle léto. Měla jsem dnes několik hovorů s lidmi, kterým bylo v tu chvíli tak smutno, až se mi srdce svíralo… 
Všechno se to míchá do jedné abstraktní mozaiky pocitů, která mě nutí na chvíli zavřít oči, natáhnout kotníky za sluníčkem a zhluboka s úlevou vydechnout. 
Každou chvilku, každičký rozhovor s klientem i s kamarádkou, všechny články, šumění listů na stromech, všechny průchody dveřmi, každé zavinování sukně kolem pasu a vůbec celý život bych chtěla žít tak vědomě, jak to cítím teď. 
Ať jste kdekoli, třeba na vás takhle na dálku dýchne ta chuť žít, co mám teď. 
Mějte krásné dny!