Na Brno dobrý

Sobotní dopoledne jsem trávila ve své konzultovně, abych natočila jedno z videí, které se chystám zveřejnit na youtube. Cestou tam jsem byla svěží, plná elánu a optimismu. Oplývala jsem kuráží, že jdu točit video a už se tolik nestydím, a zároveň humorem, protože točit video sama se sebou je docela vtipný zážitek. 
Cestou z terapeutické místnosti jsem šla naopak pomalu a schlíple. Toulala jsem se chvilku uličkami Brna, až jsem si na náměstí dala kávu a zabořila se do plážového křesla. Navštívila mě melancholie a přivedla partičku chmur. 
Seděla jsem tam a nechala svět točit se svou vlastní rychlosti.
Lidé kolem mě procházeli a já si připadala osamělá. Točení terapeutického videa jsem přerušila, protože mě deprimovalo pomyšlení, jak to vlastně s mými terapeutickými projekty, na kterých pracuju, bude. Sluníčko mé dobré nálady zašlo za mrak a najednou bylo v mém nitru zataženo, ale tak podivně, že jsem musela mhouřit oči. 
Pomalu jsem usrkávala brčkem kávu „cold brew“ a zvažovala, jak s tímhle svým stavem dneska naložím. Nechtělo se mi tomu poddávat, protože jsem v tom neviděla smysl. Nechápala jsem ani, proč mě melancholie navštěvuje rovna teď, když se mám tak moc dobře…
A v tu chvíli mi to došlo – navštěvuje mě právě proto, že se mám tak dobře! Vzestupy se pojí s poklesy stejně jako nabití s vybitím nebo světlo s tmou. Vždyť právě díky okamžikům jako je tenhle dokážu docenit všechny ty krásné chvíle, kdy mi je tak dobře.
Tak jsem je přivítala – všechny ty svoje chmury. Sedly si kolem mě a chvilku jsme popíjely. V tichu, protože už neměly důvod se překřikovat, když jsem je přijala s takovým respektem. 
A někdy v tu chvíli jsem si všimla, že ten bar, který funguje na náměstí a udělal tam to nejlepší posezení v celém městě, se jmenuje „Na Brno dobrý“. A musela jsem se tomu zasmát, protože právě to perfektně vystihovalo moje myšlenky: „Na to, že jsem v Brně, které jsem ještě nepřijala jako svůj domov, toulám se tu sama a nemám zrovna nejlepší náladu – je to vlastně dobrý!“
Mám pocit, že můj přístup vlídně a smířlivě přivítat a přijmout i ty emoce, které bych nejradši neměla, zafungoval. Když jsem opouštěla křeslo, sluníčko se zase vylouplo a já se vrátila dotočit to video a zase mi to všechno dělalo radost.
P.S.: Jak se špatnou náladou nakládáte vy? Máte nějaké tipy, jak si s ní poradit? 

Comments are closed.