Štěstí jako stres

Ležela jsem u bazénu a pozorovala motýly, jak poletují kolem květin a občas se zapletou mezi sebou a laškují spolu. (Bůh žehnej rodinám, které pro svoje děti kdysi vybudovaly bazén, maminkám, které kolem něho už léta udržují krásnou zahradu, a jejich pohostinnosti, že k nim s přítelem občas můžeme přijet pobýt.) Četla jsem si a rochnila se v pohodě. Když najednou jeden z těch nejbarevnějších motýlů přistál na mé noze a zalechtal mě. Očima jsem rychle sklouzla ze stránek, abych se podívala, když v tu chvíli, jak jsem tam zahlédla něco docela velkého a divné barvy, jsem instinktivně ucukla. 

Připadá mi to příhodné – když mám to štěstí a usedne na mě ten nejkrásnější motýl, místo abych se tím kochala, leknu se. Není to tak i s jinými krásnými věcmi v životě? Že je to prostě někdy tak zvláštní a nerealistické, když se na vás usadí štěstí, že se můžeme i vyděsit?
Vzpomněla jsem si na rozhovor s jednou klientkou,
která prožívala akutní velkou úzkost. Zasnoubili se s přítelem a jejich rodiny jim na oslavu té šťastné chvíle darovali dvě nádherná štěňata, což byl dosud nenaplněný sen té dívky. V práci se jí dařilo víc než kdykoli předtím. V podstatě si nemohla na nic stěžovat. Poslední dny ale sedávala v práci a cítila zvláštní úzkost a neklid. Až o víkendu, když měla čas pobýt sama se sebou a věnovat se štěňatům, jí došlo, že je příšerně vyděšená. Byla jsem první, komu se odvážila to říct, protože se za to příšerně styděla. Jak sdělit svým blízkým, že v okamžicích, kdy by měla prožívat největší štěstí, se cítí vyčerpaně a nevysvětlitelně smutně? 
Jak jsme spolu hovořily, mladá žena se postupně zklidňovala a dařilo se jí dívat se na své pocity z té situace z trochu většího odstupu. Jakkoli jí to připadalo bizarní, cítila, že se opravdu ze všech těch věcí, které se jí dějí v životě, vlastně docela raduje, ale jak se to všechno stalo náhle a bylo to tak intenzivní, prostě se toho lekla. 
Musím přiznat, že mi je tenhle mechanismus taky vlastní. Ne vždy, ale občas se i mně stane, že když se mi něco velkého povede, nejdřív tomu moc nevěřím. Když je to období intenzivně šťastné, přepadají mě úzkosti z toho, že takový vzlet zcela jistě musí brzy vystřídat pád… 
A možná to znáte i vy? Když se radostné okamžiky jako svatba, koupě domu nebo Vánoce promění ve stresující okolnost, může nám to připadat podivné, ale vlastně je to přirozená reakce. Psychologové Holmes a Rahe (1) se věnovali stresujícím faktorům v lidských příbězích a sestavili stupnici, která orientačně ukazuje, jak potenciálně stresující může nějaká událost být. Úmrtí partnera je zde na prvním místě se sto body, nepřekvapivě. Svatba je sice o pár příček níže, avšak stále s neuvěřitelnými padesáti body!

Když jsem pak další dny ležela u bazénu, motýl na mě přistál ještě dvakrát. Poprvé mě probudil ze spaní. To jsem sebou prudce škubla a jen jsem ho viděla odlétat. No jasně, uvažovala jsem pro sebe ironicky, proč od sebe krásu prudce neodehnat?! A jak jsem tak myslela na tenhle článek, který vám napíšu, a pak se pustila do čtení, motýl to se mnou zkusil ještě znovu. Tentokrát, napotřetí, zřejmě poučen předchozími zkušenostmi s lidskými reflexy, se posadil na okraj mé knihy, jen pouhých několik centimetrů od mých očí. Byl krásný. Zatajila jsem dech. Seděl tam bez hnutí a přísahala bych, že jsem se dívala štěstí přímo do očí, aby mi řeklo, že se ho nemusím bát.

  • Odkaz na inventář Holmese a Raheho: http://www.stress.org/holmes-rahe-stress-inventory/

Comments are closed.