Co mě naučily cesty ven

Je léto, skoro každý někam cestuje, a tak přemítám o svých cestách do zahraničí. Přemýšlím nejen nad tím, co jsem tam zažila, jako spíš o tom, 

co mě daná země, tak jak jsem ji v ten čas poznala, naučila.

Protože je toho docela dost, udělala jsem si pro sebe seznam. Možná inspiruje i vás – uvědomit si, kolik nám cesty ven dávají…

(Vím, že zemi vždy lze poznat velmi omezeně, pokud v ní dlouhodobě nežijete. Stejně jako jsem přesvědčená o tom, že každý obyvatel daného státu je jedinečný a nelze jeho vlastnosti generalizovat na ostatní. Přesto mě baví, jak odlišné dojmy v různých zemích zažívám. Tahle moje ponaučení jsou proto samozřejmě jen subjektivní dojmy.)
Španělsko – Vždycky mě fascinovalo a nejspíš taky napořád bude, jak jsou Španělé emotivní a spontánní. Připadají mi jako někdo, kým ve skrytu duše jsem – 

víc otevřená, otevřeně vášnivá a vášnivě zamilovaná do života. 

Filmy Julia Medema (doporučuji!) mi dovolily poznat tuhle osobu ve mně víc. Španělština mi umožňuje pustit jí ke slovu (nejradši mluví o pocitech a její nejoblíbenější fráze je „me encanta“ – doslova „rozradostňuje mě“). A argentinské tango vyzývá tuhle ženu k tanci…
Řecko – Teprve v Řecku jsem své schopnosti užívat si (jídla, slunce, kávy) dovedla k absolutní dokonalosti. Působí to na mě, že Řekové nešetří – 

když už vaří, tak pořádně, když už žijí, tak dosyta. 

To je mi inspirací k tomu užívat si i to, co může působit jako málo. Použít starý nábytek a květináče, udělat si hostinu na balkoně, z rajčat a fety a čerstvých bylinek připravit božskou manu. Jednoduše.
Francie – Tahle země, vyhlášená ženským šarmem, mi umožnila uvědomit si svůj vlastní šarm. Nezapomenu ten zážitek, kdy jsme s mamkou procházely pařížskými ulicemi, muži se otáčeli a mně došlo, že to všechno je jen o pocitu. Mít rozzářenou pleť spokojeností, mít pěknou figuru díky oduševnělému držení těla, cítit se dobře v oblečení, protože dobře padne a je z kvalitního materiálu… 

Tohle tajemství mi už nikdo nevezme.

Německo – Být poctivý, přesně mířit a dělat věci včas (v ten správný) jsou myslím základními kameny úspěchu. Přestože je táta z velké části Němec, jeho cit pro akurátnost jsem nepodědila. Inspiruje mě ale, je metou, za kterou má podle mě smysl jít – obzvláště když jde o bohéma jako jsem já. Poslední dobou na mě navíc Německo zapůsobilo v otázce solidarity – vím, že otázka uprchlické krize je složitá, přesto hluboce smekám před těmi, kteří se k ní postavili čelem. Při svém krátkém pobytu v Berlíně to na mě hodně zapůsobilo – to místo už zažilo ledacos a zažívá i teď. Mám k tomu respekt.
Dánsko – Lekce čisté estetiky na každém rohu. Odvezla jsem si inspiraci ze všech obchodů a kaváren a architektury – 

když něco dělat, tak co nejlépe a to do posledního detailu.

P.S.: A co naučily cizí země vás?

Comments are closed.