O zakousnutí se

Cítím se jako strom, který právě dosáhl dospělosti a z jeho květů teď postupně dozrávají plody ovoce. Koukám se na ně, jak se pohupují na větvích, skryté mezi listím, se směsicí nedůvěřivosti a úžasu.
Vždycky jsem byla snílek. Jsem ten typ, kterému, když na fakultě zavřou studentskou kavárnu, vyhrkne: „Možná bychom nějakou měli provozovat“, a u lízání kopečku konvenční zmrzliny se vznáší v barvitých představách o založení pojízdného zmrzlinářství z bio smetany a férových ingrediencí. V tu chvíli to všechno vidím do nejmenších detailů – retro vozík jako z Obecné školy, pin up šaty a zákazníci letních festivalů. A vždycky si u toho říkám: „To by mohlo fungovat…“, a druhým to líčím s takovým entusiasmem, že nelze říct než „Mohlo.“

Mám ten dar i prokletí (zabalené neodlučitelně v jednom balíčku), že ve všem vždycky vidím potenciál. Lidi, věci, projekty – celý okolní svět si prohlížím skrze brýle „mohlo by být“ a jak už tak žiji dlouhou dobu, občas zapomenu, že současnost, jak teď je, bývá od mých představ odlišná.


Když jsem studovala, pracovala, šla za vytyčeným cílem, odsouvala jsem všechny tyhle svoje nápady stranou. Procházela jsem tak životem s pocitem svého velkého vnitřního potenciálu, který jen nemám čas a prostředky naplnit. Po celou tu dobu mě vzrušovala představa toho, že by moje vize skutečně mohly být plodné, ale zároveň jsem střízlivě připouštěla i variantu, že mě jejich nerealizace chrání před zjištěním, že zas tak úžasné nejsou.
Člověk prostě neví, dokud to nezkusí. S velkým zájmem pozoruju ty, kteří se pouští do odvážných projektů. Miluju zjišťovat původ různých blogů, číst příběhy o začátcích úspěšných drobných podnikatelek a analyzovat, jak je možné, že někomu nápad na novou kavárnu vyjde a jiný zkrachuje. Možná si skrze tyhle příběhy zkouším představit vývoj realizace vlastních nápadů. Ale stejně, dokud to nezkusím, nemůžu vědět. Zbývá jen snít…?

Anebo to zkusit!

Na(ne)štěstí i pro mě doba dozrála. Je léto, období svobody, nastal čas nejen kvést nápady, ale také dozrát v ovoce. Stojím tak na hraně bouřlivých kreativních nápadů a zbývá už jen krok k jejich realizaci. Váhám. Není to bláznivost jednoho velkého snílka? Nebo mi na větvi dozrál šťavnatý plod a já se jen zdráhám věřit, že by se dal jíst?

Comments are closed.