Chůze po laně

Když se učíte chodit po laně, hodí se každá opora. Zkoušela jsem trénovat na slackline, proto jsem si na vlastní kůži ověřila, že jakýkoli, byť docela nepatrný, stabilní bod může neskutečně moc pomoct udržet rovnováhu a nespadnout dolů. Někdo, kdo vás drží za ruku, strom, dokonce i jeho drobná ve větru se ohýbající větev, pomohou, když se zhoupnete nebo někdy s vámi i celý svět.
www.catersnews.com/stories/amazing/talk-about-living-the-high-life-woman-fearlessly-tackles-highline-wearing-heels/
Tyhle týdny jsem vtrhla do pro mě zcela nové a proto neprozkoumané oblasti – věnovat se naplno svým vlastním projektům. Je to splnění mého snu – zkusit si to, a dělá mě to šťastnou, to ano. Taky ale tahle moje dobrodružná životní situace skýtá hodně nejistot, úzkosti z neznámého, neočekávané komplikace a nutnost naučit se najednou spoustu informací z oblastí mně dost cizích jako účetnictví, reklama, web… a za chodu je používat.
Je to jako bych se učila chodit po laně. Jsem nejistá, ale mám velké odhodlání. Vyhoupnout se nahoru trvalo, teď už se pod mýma nohama lano trochu třepe, ale zkouším to a jdu dál. Udržet balanc a nenechat se rozhodit strachem nebo když se provaz zakymácí, to chce velkou vnitřní rovnováhu a držet si jí. 

Nádech, výdech, nádech, a jde se dál…


Každá opora se hodí. A po tom, co některé musely stranou (bývalá práce, nehledat si novou), přistihuju se najednou, jak se snažím nechat si na několika místech zadní vrátka otevřená. To ale vyžaduje energii, kterou potřebuji využít v cestě kupředu, ne k udržení bodu, který jsem se už rozhodla nechat za sebou. Nádech, výdech, klid. Rozhoduju se nenechat zachvátit strachem, jedna vrátka zavírám, od druhých vracím klíč (doslova) – už ho nebudu potřebovat, tak proč by mě tížil.

Chůze po laně je náročná disciplína. Vyžaduje odhodlání, trénink, vnitřní klid a opěrné body časem najít v sobě a těch vnějších se jednou pustit. Jen tak se naučím udržet balanc. Doufám.

P.S.: Co pomáhá v těžkých situacích udržet rovnováhu vám?

Comments are closed.