Čas splnit si sen

Pěkně jedno po druhém. Nejdříve dokončit to, co bylo rozdělané, pak si odpočinout, a pak teprve, až přijde čas, se pustit do něčeho nového, co stihlo vyklíčit a možná už i pustit kořínky.
Tak jsem se teď (svým vlastním pomalým tempem) dostala do vzrušujícího momentu, kdy začínám nový projekt. Píšu knihu!

http://openwalls.com/image?id=45722

Ten nápad mám v hlavě už několik let. Poslední měsíce jsem cítila, že doba pro to dozrála – můj nápad by možná mohl mít odezvu u čtenářů. A teď, po ukončení nekonečné (tak se mi to mnohdy jevilo) etapy studia, přišel čas. Tak nadechnout, jdu do toho.

Poslední dobou si všímám příběhů lidí, kteří si plní svoje sny a rozhodnou se vydat se na cestu vlastní kariéry. Blogeři, kteří se nebojí ze svého koníčku udělat živobytí (např. acupofstyle.com). Obyčejní lidé, kterým na produktech, které používají, něco nevyhovuje, a mají odvahu vydat se na cestu vlastní výroby (lovelyhair.cz). Mladí, kteří vidí svět jinak než předchozí generace, a píšou o tom (facebook.com/zibiq) nebo se (i velké) problémy rozhodnou řešit (theoceancleanup.com). Určitě se k vám dostalo mnoho dalších, prudce inspirativních příběhů. Některé vás možná jen oslovily odvahou a elánem jejich tvůrců. Někdy jste si ale možná dokonce řekli: „Mohl bych také něco takového sám zkusit?“

A přesně na tohle jsem se já ptala sama sebe často. Možná jsem příliš mladá nebo příliš nezkušená (rozuměj „nesemletá životem“), ale pořád věřím, že práce by člověka měla bavit. Myslím, že každý z nás má specifické vlohy pro něco jiného, a představuji si, že když činnost šitou na jeho dispozice najde (nebo si ji vytvoří) může se z práce stát povolání (a třeba i poslání).
A protože sama disponuji stálým přísunem nápadů, co by šlo udělat, vytvořit či zlepšit, rozhodla jsem se jít tomu vstříc. Ať o tom pořád jenom nefantazíruju.

Poslední dva měsíce jsem si připravovala půdu pro svůj projekt, následující měsíc jdou stranou všechny projekty a částečně i práce, abych mohla sedět na balkóně, v kavárnách, na okně i u stolu a psát, psát, psát.
Vypadá to trochu bláznivě. A pokaždé, když to někomu sděluji, trochu se stydím – co na to řekne? nebo nebude si myslet, že jsem strašlivě naivní? Celou tu dobu, kdy to intenzivně zvažuji, si ale připomínám fakt, že úplně všichni umělci, inovátoři a podnikatelé šli zpočátku do rizika a jejich vize mohly působit bláznivě a nerealisticky. Někteří z nich byli úspěšní – tak se třeba i na mě usměje štěstí. Připomínám si, že tu nejdůležitější investici nemám jak ztratit – a to je chuť mého srdce se do toho pustit.
Tak uvidíme, jak to dopadne:).

P.S.: Máte i vy nějaký takovýhle tajný sen?