Takoví, jací jsme…

S přítelem jsme měli šanci vyrazit na dva dny do Orlických hor – tak jsme jeli. Oba jsme si to plánovali jako romantický výlet, přestože to bylo spojeno s prací. Pobýt spolu, projít se s pejskem přírodou, načerpat síly na další žití ve městě, snad i probrat dlouho odsouvané téma společné budoucnosti a sdílet své nápady, potřeby a přání, kudy se dál životem vydat…

Práce se příteli první den protáhla a přestože dřel až do večera, bylo jasné, že bude muset obětovat náš následující společný den, který jsme plánovali jako výletní. Za tmy jsme se ten večer šli unavení projít. To už mi bylo jasné, že dlouhé zanícené hovory o smysluplnosti našich dnů realizovat nebudeme. Když jsme přišli na pokoj, sundavala jsem si maxisvetr a potichu zvažovala, jestli stihneme alespoň ’36 otázek na tělo‘, které jsem si ve chvílích nudy pročítala v Moje psychologie, kterou mi mamka půjčila do vlaku. Přítel však měl jiné plány. Jeho kolega nás oba pozval na posezení s jeho přáteli. Zatímco já tyhle pozvánky přijímám se zdvořilým poděkováním, ale velkou šanci jejich realizaci nedávám, můj partner je bere jako povinnost – ‚Když nás pozval, tak musíme jít, pojď, aspoň na chvilku…‘
V tu chvíli mi to došlo. Pro mě je romantický večer o tom prohlubovat společnou intimitu exkluzivní společností jeden druhému. Pro mého přítele je to trávení času v partě. Stáli jsme ve dveřích a hleděli na sebe. Oba bychom v tu chvíli chtěli chodit s někým jiným. Já bych si teď přála, aby můj přítel byl někdo, kdo se mnou na pokoji nejen zůstane, ale ještě ke všemu s neskutečným blahem na srdci, že to tak může být. Zatímco on by chtěl, abych vyrážela do společnosti s ním a skvěle se tam bavila.
A tak je to často. Máme se rádi, ale občas by bylo fajn, kdyby ten druhý byl…
Jak jsme každý jiný… 🙂
Zůstala jsem na pokoji sama. ‚Tak takhle sis tu romantiku nepředstavovala‘, blesklo mi hlavou. Ale naštěstí mi vzápětí došlo, že není tak důležité, jestli je to či ono podle našich představ, ale jestli to i přesto chceme. A pokud ano, tak bychom to měli ze srdce milovat – bez výhrad.
Dala jsem si sprchu a nachystala si knížku a aroma oleje. A když jsem partnerovi chystala spacák, aby si, až přijde, lehl do rozestlaného, láskyplně jsem mu přála, aby se bavil a bylo mu dobře. Tak to nakonec byla romantika, jen každý zvlášť.
P.S.: A happy end? Představte si, nakonec byl. Přítel přišel na něho neobvykle brzy. ‚Mně to tam bez tebe zas tak moc nebavilo‘.

Comments are closed.