O vnitřním klidu i ve vypjaté chvíli

Píšu vám v klidném a spokojeném rozpoložení – v tuhle chvíli, víc než kdy jindy, si moc přeju, aby se vám všem dařilo dobře a nacházeli jste v životě radost! Mám takovou tu náladu, kdy byste nejradši objali všechny lidi na světě, a i když se nic neděje, na tváři máte spokojený úsměv. 
Znáte ten pocit? Já ho mívám sice zřídka, ale vždycky je to spojené s mým postojem k životu, který zrovna prožívám. Jak moc důvěřuju vesmíru (jak já si to pro sebe pojmenovávám) – když věřím, že svět je dobré místo a život se mnou má smysluplný plán, skýtá mi to ohromné množství klidu a nepodmíněné radosti.

Jak to dnes vzniklo? Byla jsem na pohovoru do nové práce. 
A všechno probíhalo tak poklidně! Probudila jsem se odpočatá, nechala jsem si dost času na přípravu, ale hlavně jsem se soustředila samu na sebe – s čím na ten pohovor jdu? Co od té práce očekávám? Co bych si přála? Co potřebuju? Chci to?
A když jsem tam šla, bylo mi dobře. Nervózní jsem byla jen trošku – a to jen proto, že jsem očekávala, že budou požadovat sehrát nějakou „terapeutickou scénku“, a to já opravdu nerada. Ale jinak jsem byla klidná. Nešla jsem tam s tím, abych se jim zalíbila (i když to bych samozřejmě ráda), ale protože jsem sama chtěla zjistit, jestli by se ta práce líbila mě a jestli bych se na to hodila. Je to senzační pocit, když víte, že to neděláte pro nikoho jiného, ale hlavně přeci sami pro sebe. 
Nikdy dopředu nevíme, kudy se má naše cesta ubírat – vždycky se dozvíme až časem, jestli jsou tohle místo a tenhle čas správné pro to, co děláme. A tak jsem se s tím smířila a nechala to na vesmíru, aby rozhodl – ten přeci ví, co je pro mě nejlepší. 
A teď po pohovoru k němu vysílám místo zuřivého „Já to musím vyhrát!“, skromné „Přála bych si to, ale nechávám to na tobě“. A je to úplně jiný pocit – nelpět na na něčem, nýbrž tomu dát volnost, aby to přání mohlo dýchat. 
A tak je to další malá lekce pro mě. Když nechávám věci plynout a věřím tomu, že plynou tak jak mají, je mi dobře dokonce i v situacích, ve kterých bych jindy byla ochromená nervozitou. Kéž bych si to zapamatovala napořád! A vám všem to přeju taky. 
P.S.: Kdy naposledy jste měli pocit, že se všechno děje přesně tak, jak má?