Kavárenská povalečka

Ráda o sobě prohlašuji, že jsem kavárenská povalečka po mámě. Zčásti je to sice pravda, ale hlavně mi to skýtá tak trochu ospravedlnění, proč kus mého měsíčního příjmu mizí v kavárnách. 
http://streetyoga.org/
Kávu jsem se naučila pít teprve před pár lety. Ze zdravotních důvodů – doktorka mi ji doporučila na můj nízký tlak. S úsměvem vzpomínám na období, kdy se mi i kávová příchuť v bonbonech protivila, a kávu jsem se učila pít s opravdu sloní porcí mléka a kopičkou cukru, abych jí vůbec byla schopná pozřít. Brzy ale nastal zlom. Káva mi nejen zachutnala, ale začala mě bavit celá ta kávová kultura – degustace kávy, mazlení se s mlékem v kávových nápojích a společenské „Zajdeme na kávu?“ jsem začala konečně s radostí naplňovat doslova. 
Káva je pro mě tak trochu terapií. Sednout si s hrnkem cappuccina se pro mě stalo rituálem, který oblaží celý můj den. Káva obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek, a tak si ji vychutnávám doušek po doušku a představuji si, jak se všechny buňky v mém těle radují, tak jako já na duši. Dbám na to, aby káva byla kvalitní, ideálně fair trade, ráda si ji sama namelu. Přivoním si, proberu zrníčka mezi prsty, pomalu na starém ručním mlýnku namelu, připravím stylově v mocca, ledabyle ve french pressu, nebo pomaličkou polehoučku v džezvě… A jak tak popíjím, užívám si tu pohodu – ay, to vám je paráda! – chvilku ticha strávenou sama se sebou, sdílení s přáteli nebo čtení si a listování časopisy (v prvním případě s důležitým výrazem, v druhém s trochu užívajícně dekadentním). Tyhle chvíle pomáhají mojí duši si odpočinout, načerpat sílu a uvědomit si, jak šťastná a spokojená jsem, jen se potřebuji zastavit, aby to mojí mysli došlo.

Kavárenské povalečství s mamkou v Paříži – myslím, že je jasné,
po kom jsem zdědila lásku ke kávě a půvab:)
Kavárny jsou pro mě proto takové světské chrámy oslavy života a lázně pro duši. Když jsem se přestěhovala do Brna a bylo mi smutno, protože jsem tam nikoho neměla, kavárna byla moje útočiště. Po hodině terapie, když se všechno postupně usazuje, si často sednu v kavárně a zahloubaná nechám vše kolem plynout. Když se potřebuji přimět k práci, jdu do kavárny…. A pak je samozřejmě spousta dalších a dalších příležitostí, které se šálkem promění v kouzelnou chvíli. 

Káva je taková terapie pro mojí duši, já to tak prostě mám. Takový rituál meditace, zpřítomnění se, nabrání chuti k životu. Anebo je to jen ospravedlnění toho, že jsem prostě kavárenská povalečka?
Buď jak buď, je jedno, jestli jde o kávu, čaj či zapálenou svíčku – mít v každodenním životě rituál pro nádech a výdech je moc důležitá, a každý mějme to své, co nám v tom pomáhá. 
Šťastná s kafíčkem v Santiagu de Compostela
P.S.: Co vám pomáhá každý den na chvíli zastavit čas a odpočinout si?

Comments are closed.