O lásce ke studiu

Znáte ten zvláštní pocit, když se vracíte na místa, kde jste dlouho nebyli, ale ke kterým vás vážou speciální vzpomínky? Jako by se zčásti znovu zhmotnilo to, co jste tam prožívali. To místo důvěrně znáte a je v tom určitá intimita, která vás rozechvěje a přiměje k zamyšlení, kde jste nejen místně, ale taky ve svém životě. A tak se ohlédnete, jakou cestu jste ušli.
http://psych.fss.muni.cz/old/katedra/katedra.php

Já jsem to zažila dnes velmi intenzivně. Doprovázela jsem kamarádku na Fakultu sociálních studií Masarykovy Univerzity. Jak jsme se blížily, celá jsem znervózněla. Vábilo mě to ale přesto blíž, až jsem do budovy vstoupila. Byl to opravdu zvláštní pocit. To místo, které vypadá pořád stejně, dobře známá vůně, o které jsem ani netušila, že si ji pamatuji, atmosféra studijního chrámu, kam se chodí lidé nejen něco naučit, ale taky předávat svoje vědomosti a zkušenosti navzájem. Musím se přiznat, že mě to dostalo. Podlomila se mi kolena, maličko. A celé moje tělo, včetně srdce, napnily emoce.

Na FSS jsem se na obor Psychoterapeutická studia hlásila po bakalářském oboru Psychologie (Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze). Znělo mi to skvěle – vždyť terapii jsem chtěla dělat už od začátku studií a nutnost specializace jsem tím pádem urgentně cítila po celé studium. Nevěděla jsem nic moc o oboru, o kvalitě výuky. Prostě jsem absolvovala přijímačky, vzali mě, tak jsem si říkala, že to zkusím.
Byla to ale láska na první pohled. Už od prvního dne (pamatuji si, jak jsme začínali arteterapii) jsem byla nadšená. Ano, tohle je ono! Okolo deseti lidí v ročníku, učitelé, nadšenci v oboru, nejen akademicky bádající, ale také terapii praktikující a hlavně osobní přístup ke každému z nás – pamatovali si mě jménem! Byla jsem z toho unešená. Během několika týdnů se z mého poměrně laxního přístupu ke studiu stal nadšený zápal. Najednou to celé bylo o tom, že jsem se do školy těšila. Odcházela jsem z každého předmětu vždycky obohacená o podnětné myšlenky nebo s novou zkušeností, protože jsme hodně nacvičovali a experimentovali. Ve volném čase jsem byla ponořená do knih a některé víkendy a dvě léta jsem zčásti proseděla v knihovně, kde jsem psala, odpočívala, četla a občas tajně přičichávala ke knížkám. Takhle to vypadá, když člověk miluje studium a není to o absolvovaných seminářích, zkouškách a státnicích, ale o celkovém životním stylu. 
Jednou mi bylo v Brně opravdu smutno. Přítel byl dlouhodobě v zahraničí, většina kamarádů v Praze a rodina daleko. Tak jsem se šla projít sama městem, abych zahnala chmury. Došla jsem až k budově FSS. Byl teplý večer. Sedla jsem si před budovu a srdce se mi naplnilo vděčností za to, co všechno mi tahle škola dala – vědomosti, zkušenosti, nové obzory a také úžasné přítelkyně. Kdybych se nestyděla, snad bych došla až k budově a objala ji…
A tak jsem se dnes cítila zvláštně. Tolik vzpomínek a pocitů! Jako když se po delší době setkáte s bývalým přítelem. Ve vzduchu visí několik otazníků, trocha napětí a odstupu, ale zbytek je tak důvěrně známý, až to člověka zaskočí. 
Jsem za zkušenost milovat studium nesmírně vděčná. Přeji si, aby všichni ti, kteří se po střední škole rozhodnou ve studiu pokračovat, zvolili směr, který je bude opravdu bavit a obohacovat. Ze samotného titulu a pár vědomostí, které vám pár let po absolvování školy zbydou, toho člověk vlastně moc nemá. Ale když se škola stane jeho útočištěm a základnou, kde může roztáhnout křídla a vzlétnout, tak to je skutečný dar do života.
P.S.: Jaká jsou vaše místa, kde se vám dokážou podlomit kolena?