„Špatná“ cesta?

Dnes sedím celý den v knihovně – pracuji na diplomové práci, kterou jsem měla odevzdat před dvěma měsíci, ale ještě stále není dokončená.
http://singer4ever.tumblr.com/
O dvě patra výš probíhají v aule promoce. Jsou to ty promoce, na kterých moji spolužáci oslavují zdárné ukončení studia. Ty promoce, na kterých bych sama byla, kdybych svou diplomku odevzdala včas. Kdybych sama sebe minulý půlrok neblokovala, kdybych se nebála, nezdržovala a plnila svoje úkoly, na které jsem měla čas, byla bych teď tam.
Řeknu vám, je to zvláštní pocit. Sedím na chodbě a slyším českou hymnu. Představuju si sama sebe v krásných malých černých (kterým jsem neodolala a koupila si je za účelem budoucích promocí), naši tam sedí, máma dojatá, až se s kyticí vyfotíme, tak vyrazíme do centra Brna na malou obchůzku a na oběd…

Zatím ale sedím tady. Sama, zahrabaná v práci na diplomce. Mám z toho nedobrý pocit, jsem snad na špatném místě? Neměla bych teď být tam? Co když jsem se odchýlila a „sešla z cesty“?


www.risk.net
A tak si tak přemýšlím, jesli je vůbec možné z nějaké cesty sejít. A vůbec, je jenom jedna? Není jich snad více? A pokud ano, vedou každá jinam nebo se všechny nakonec v jednom okamžiku sejdou? A je tím místem nějaký důležitý životní milník nebo je to prostě jen smrt?
Samozřejmě neznám odpovědi. Jen své pocity z nich. Je to strach, že udělám v životě chybu, kterou pak budu celý život nést. A je to taky chuť věřit, že každý okamžik má v životě své místo, a tedy není možné rozhodnout se „špatně“. 
Tak tu můžu sedět a litovat se, že jsem teď měla být o dvě patra výš. Anebo se můžu snažit přestat myslet na „kdyby“ a co nejvíc žít svůj život teď. 
Volím druhou možnost.
P.S.: Máte pocit, že je právě teď ten správný čas a správné místo?

 

Comments are closed.